Básně autora Fidornik
Nalezeno 40 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Kratší melancholická z Dolní země
Velehorské skalní síně...
Kloní se naše jediná hvězda. Tak končí den a končí nejen ten. Všechno jednou končí.
Z čarovné krajiny jižního Braniborska...
Jeden z dalších překrásných dolů kraje krystalické břidlice.
Jedna z těch starších. Uvádím ji v téměř původním znění.
---Zašlé časy táborových ohňů---
Vzpomínky na časy, co se už nevrátí.
Kratší, bouřlivá,...
Pětkrát jsem tu byl, po šesté se vrátil, naposled.
---Lví brána Ostrovního města---
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem ji poprvé spatřil. Otvírala se do vod jezera a v dáli silného oparu se tyčili první Nebetyční. Zlatá zář nízkého slunce pak spojila hladinu i obzor v jeden prostor.
Předvečerní podzim Krkonošských rozsoch.
---Rasova rokle tedy Tré pohrobků dajek---
Průchod horou je vždy dechberoucí záležitost. Ale jak pravil klasik: "Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme." Kde člověk kvůli kamenivu odtěžil jednu čertovu zeď, tedy dajku, vulkanickou žílu, vznikla soutěska v tom kraji nevídaná. Děkuji!
---Ráno nad Mravenčí tajgou---
Jedna hora, jedno krásné ráno, vysoko nad Mravenčí tajgou.
Čtvrtá hodina ranní odbila a pomalu se blíží další den. V tuto hodinu, vždy jen nakrátko, je bytí jako sen.
Tři kratší veršované, psané na koleni jen tak pro radost. Dál neupravované...
---Podzimní soutěsky Křinice---
Z míst, mému srdci nejbližších, jednoho přenádherného podzimního dne, plného mimořádných barev, na které se nezapomíná.
Z bosých dnů v osamění po písečných plážích Fischlandu a Darßu, kde jen moře na straně jedné a hvozdy na dunách na straně druhé mi byly společníky. Směrem k straně půlnoční jsem kráčel, a stejně tak i v zádech k straně polední, se táhl jen plochý obzor.
Jedno podzimní odpoledne, kdy Slunce už stálo nízko, v rašelinných lesích severních svahů hor.
Bludy v horečkách a panické atace v nočních lesích horké letní Šumavy.
Vjemy z divoké bouře v kraji pod Bezdězem
