Nalezeno 79 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Milan Rúfus *10.12.1928 - +11.1.2009
Tak odchádzame. Denne. Stá a stá. <Milan Rúfus, Tak>
Dnes bych chtěla být s tebou i zítra :))
Dnes, 30.12.2012, nás opustil náš verný priateľ, úžasný človek a skvelý spisovateľ s obrovským srdcom, Tony Veselý alias Bíša. Česť jeho pamiatke.
…konečně potkalo i mně… tam, kam jej už roky chodím hledat :))
..And there´s so much I want to say, Want to tell you just how good it feels, When you look at me that way..
„Básníci rozžehnou a odejdou. V knotech, jež zapálí, je-li skryt zdroj svěží jak ve sluncích, pak čočka – čas vždy dále rozšíří světelný pás. (báseň 883; Emily Dickinson; překlad Jiří Šlédr)
Zlatý opar spal si k hrudi hory přitulen. Rozprchl se ráno hrát si v jasně modrý den. Však zůstal po něm vlahý stín v úbočí skal starých. Osamělá pak v myšlenkách skrytých, hora tiše pláče do pustin. (Hora, Michail Jurjevič Lermontov)
Noc houstla jako zeď a pohltila svět, můj pohled tušil tvůj a pátral po tvých přáních a vpíjel jsem tvůj dech jak sladkost, jako jed! Tvé nohy složily se v bratrských mých dlaních, noc houstla jako zeď a pohltila svět. (Charles Baudelaire; BALKON.)
Jaromír Nohavica - Myš :) pre inšpiráciu
A taky jsem se ptala, co to je od srdce, a prej je to tak, že srdce je nejhorší nemoc. Jak má někdo srdce, tak skoro určitě umře. (Irena Dousková - hrdý Budžes, s.8)
Open skies - Reamonn http://www.youtube.com/watch?v=iFoF4lKkAfU
Zdvihl obličej ke světlající obloze. Jsi tam? zašeptal. Spatřím tě v poslední chvíli? Máš vůbec krk, aby tě šlo uškrtit? Máš srdce? Buď navěky proklet...a máš vůbec duši? Ach bože, šeptal. Bože. (C. McCarthy, Cesta)
..niekedy vycítim viac, než by som mala.. či? (táto báseň nie je o mne)
na nahom tele jazvy minulosti blednú. pomaly. odpúšťam. no nezabúdam. s pocitom, že tu sa už nič nikdy nezmení. pripravená začať znovu. úplne. tak prečo ešte stále dúfam..?
Až usneš, budu s tebou. Dnes doopravdy.
Říjnový pokus; „V pozadí hraje napínavá hudba, a někdo tam bouchá do bubnů jako o život“ (tady jsem nedodržela téma, přiznávám, vzala jsem si spíš něco jako pocit z té věty, jen prostě první obraz, jenž se mi vynořil v mysli… no snad mě za to neupálíte)