Nalezeno 22 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Snažím se psát stejnojmenou pohádku, tak mě napadla básnička. Podle mě je dost slabá
..je divná...
jak básník vyjádří, že je zmaten...
z náhlé potřeby něco sesmolit. Ani to není báseň, pořádně
Učím se psát dvojverší. Jednoduché, skromné, vše říkající (i když mám velice silné nutkání pokračovat, aby pochopil i někdo další kromě mě to, že jediný pohled a slovíčko od toho druhého dovede krutě srazit hřebínek)
vždyť říkám, že se psát dvojverší teprve učím XD
ehm, pro nikoho konrétního... možná časem až se někdo takový objeví =o))
Byla to taková.. nevímjaká básnička, kterou si pár lidí přečetlo a ani se po ní neohlédlo. Vymazala se jim ze vzpomínek, jako člověk, kterého minuli na ulici, aniž by o něm věděli.
Proč? přečtěte a dovíte se...
Dělší než 2verší, ale 4 by byly moc. Můj postoj k "lásce"
sedím ve škole a píšu... je to každá sloka sama za sebe, mi přijde, ale tak... stále se nazývám začátečníkem :-)
No, je to docela krátký.
Nějaký ten rok stará. Psaná z pohledu kluka, do kterého jsem byla až po uši.
který se o tom už dozvěděl... ale možná neví, že to ještě nepřešlo
Vlastně ani ne tak Vaškovi jako Lásce. Nebo tomu okřídlenému zlomyslnému ... kterej střílí kam nemá.