Básně autora Kozoroh 1
Nalezeno 361 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Prostá veršovánka,opět jako náladová píseň. Lá la lala lala la, lá la lala lalala. lalalala lá la, lala lala lála, lá la lala lala la.
Není vždycky posvícení a když, tak jen pohřební, když člověk veselý není i jeho báseň tím zní...
Tyhle verše mi vykvetli od rukama tak náhle, když jsem četl trochu smutnou báseň od Pavlis nazvanou "Všem"...
Tahle báseň vznikla ještě za vlády Komančů, jen poslední 3 + půl sloky je inspirováno vládnutím zlodějských Apačů, kteří si se svými rudými bratry nikterak nezadají! P.S.Název byl inspirován filmem, kde malý klučina říká matce, že se bojí slepiče!
Romantické verše...
Když zvíře mé se divě vzpíná...
Po dlouhém čase opět trochu pozlobím čtenáře lehce erotickou básní....;o)
Tohle jsem kdysi hodil do komentu Gabrielle Taroka, když jsem četl její "Výkřik." Teď jsem to při brouzdání literem opět objevil a napadlo mne, že když čarodějka může psát básně jako by je psal muž, proč bych se pro změnu já nevžil do duše zklamané ženy?
Vzpomínky mé jak motýli na něžných křídlech letí...
A zase zkouším brnkat na něžné strunky vašich citů! I tohle byl původně jen komentář k básni poněkud smutné.;o)))
Když vzpomínky mám, nejsem nikdy sám! Jen si vybírám, na co vzpomínám!
Když člověk miluje,ustoupí rozum stranou....
při četbě čarodějčiny básně jsem se zamyslil nad tím,co to znamená,když člověk miluje a náhle tu byly veršíky,jen nezvyklý typ střídání rýmů,s nímž jsem začal/abc,abc/ mne trochu zdržoval.
Je bláznivé mít Tě i po letech rád?
Možná vám budou připadat tyhle verše bláznivé, ale napadli mne ve 3 hodiny ráno, když jsem se náhle vzbudil. V polospánku jsem vyhledal tužku a zachytil je, než mi zas uplynou do říše snů...
Jednou,ještě na jiném pracovišti,jsem si všiml,že má kolegyně je dnes jaksi jiná,celá rozjařená!Zeptal jsem se jí,co tak pěkného se přihodilo,že má tak dobrou náladu!Se šibalským úsměvem mi odhalila pravé rameno a na něm měla krásnou pumu ve skoku!
Taková malá fantazie...
Život není spravedlivý aneb blues chudého zklamaného snílka...
Každé sluníčko jednou zajde, však věř, že nové vyjde zas!
Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!
Dobrý den, ministře Parkanová!
Mojí první reakcí na trapnou pěveckou produkci paní ministrině byla píseň Omnia vincit amor! Na melodii Quantanama. Teď si půjčím název, který mi vnukl kritik na saspi, ale sám své údajné dílko dosud nevydal!Melodie je stejná jako u té na oslavu Radaru!
Když je člověk chytlavý, tak se verše dostaví, sotva kdesi něco čte! Děkuji čarodějce, že nádhernou básní svou probudila paměť mou! Já zasnil se,začal psát, a teď podělím se rád o city,co srdce tají! Snad i vám něco říkají...
A už mám další inspirátorku!Četl jsem lampiččinu báseň "Krásná" a už mi prsty sami běželi po klávesách...
Další z mých rádoby žertovných komentů k básni podobného názvu /"Z peřiny se stalo nebe!"/...
Čaroděj se v smutku sklání, po chvilce se zvedá zas a z písmenek čarování oddává se tady zas...