Díla autora Kozoroh 1
Nalezeno 388 záznamů. Zobrazuji 221-240.
Je bláznivé mít Tě i po letech rád?
Možná vám budou připadat tyhle verše bláznivé, ale napadli mne ve 3 hodiny ráno, když jsem se náhle vzbudil. V polospánku jsem vyhledal tužku a zachytil je, než mi zas uplynou do říše snů...
Jednou,ještě na jiném pracovišti,jsem si všiml,že má kolegyně je dnes jaksi jiná,celá rozjařená!Zeptal jsem se jí,co tak pěkného se přihodilo,že má tak dobrou náladu!Se šibalským úsměvem mi odhalila pravé rameno a na něm měla krásnou pumu ve skoku!
Taková malá fantazie...
Život není spravedlivý aneb blues chudého zklamaného snílka...
Dobrý den, ministře Parkanová!
Mojí první reakcí na trapnou pěveckou produkci paní ministrině byla píseň Omnia vincit amor! Na melodii Quantanama. Teď si půjčím název, který mi vnukl kritik na saspi, ale sám své údajné dílko dosud nevydal!Melodie je stejná jako u té na oslavu Radaru!
Když je člověk chytlavý, tak se verše dostaví, sotva kdesi něco čte! Děkuji čarodějce, že nádhernou básní svou probudila paměť mou! Já zasnil se,začal psát, a teď podělím se rád o city,co srdce tají! Snad i vám něco říkají...
Každé sluníčko jednou zajde, však věř, že nové vyjde zas!
Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!
Další z mých rádoby žertovných komentů k básni podobného názvu /"Z peřiny se stalo nebe!"/...
A už mám další inspirátorku!Četl jsem lampiččinu báseň "Krásná" a už mi prsty sami běželi po klávesách...
Čaroděj se v smutku sklání, po chvilce se zvedá zas a z písmenek čarování oddává se tady zas...
Bože! Jak nekonečně jednotvárné a neměnné jsou výrazy Lásky... A jak bohatě a tvořivě se člověk vyjadřuje, když nadává! A přesto se toho tolik píše o Lásce a tak málo o Hněvu a jeho projevech...
Malá balada o tom,jak romantičtí básníci přicházejí o iluze!
Shakespearovský sonet na zadaná slova: cíl pravda kočka král meč.
Dřív jsi mi nosil spoustu krásných květů...
Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861), snad největší anglická básnířka, vydala sbírku Portugalské sonety, jež je součástí korespondence s jejím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). Dal jsem se jí inspirovat a zde je výsledek.
Občas mám srdce plné touhy po tom, kdo je teď vzdálený, okamžik zdává se mi dlouhý jak celé roky, což pak dny! Když do veršů se touha vloží, snad trochu ulevím si tím... Ač dál to píchá jako hloží, že už mám navrch, dobře vím!
Čím déle zkoumám záhadný fenomén jménem ŽENA, tím více zjišťuji, jak málo o něm vím a množina všech těch neprobádaných oblastí dramaticky roste kvadratickou řadou...;o)
Poslední dobou jsem zanedbával Literu obec čtenářskou, komentářům spíš čas svůj dával, tam napřel jsem pozornost svou! Zejména čarodějky díla měla na mne vliv veliký, tam se má múza projevila, k nim psal jsem svoje veršíky! Vracím se zpět!
Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, já chci zas sevřít Tě v toužící náruč mou!
Něžná vzpomínka Tvá mne volá k Tobě zpátky!
Tohle jsem kdysi psal jako komentář k něžné čertíčkově básni. Dnes, kdy je mi nějak smutno, jsem zas procházel stará dílka svá i svých oblíbenců, četl komentáře i vzkazy a narazil i na tyhle verše, které měli potěšit smutnou kamarádku...
Jiří Suchý kdysi zpíval "Život je pro mne obnošená vesta". Já na tutéž melodii spáchal tenhle písňový text...