Výběr autora vrbák

...vlaštovce

  Večeřel s dharmovými tuláky pil z dlaní nevěstek s ocelí v očích v železných postelích kde schnula krev a voněl lih a holubice z domu ticha vd

...řeklas: "Tam s tebou projdu všech devět bran..."

  Nosila tělo divého Boha a duši ptáka, co vlétne do dlaně, aby se na chvíli před světem schoval i s drápy šelmy zaťaté do laně…   On zase samot

K*

  Kradl jsem, rouhal se, zabil. Udusil stud snad příliš nestoudný, na prsech noci v poslední chvíli řekl jsem – nejvyšší cenu má sníh rozpuštěný

společnému čtení Williama Blakea*

  přinášíš svatost včel a vlčí oči ve tmě ze světů, kdy ještě žili draci a duše Williama Blakea létala s nimi zuby zaťaté v krvi rtů věčnosti svů

K*

  Ve chvíli, kterou prosténáš, pevně tě držím jen dotykem prstu. Jsi pták. Tlučeš křídly v touze neuletět.    

K*

  V pokoji číslo sedm bylo nebe jako šaty roztržené zvířetem. Bývala dívkou, co slyší zpívat kámen, později ženou, která je písní -   bílé prádl

Sonador napsala tak moc krásnou báseň o podzimu, že jsem o tom musel taky napsat...*

  Podzim jsou stopy koček na klavíru, píseň, co vítr zpívá ve vývratech, podzim je dívka, která tančí v šatech, v děravých šatech z křídel netopýr

K*

  ta klidná vůně starých knih a slova starších mrtvých bratří  kdo za ni umřel, lásce patří  nic není jako krev a sníh   ta klidná vůně starých

K*

  Nejspíš se modlíš milostně, žensky, když ve tvém srdci tlučou vraní křídla. Když svlékáš šaty, líhne se motýl, měsíc tvé křivky vroucně miluje. 

K*

  To tvoje básně si předčítali zrána, v chvíli, kdy labutě tiše přimrzají a člověk sám,  vystaven ďáblu, už nechce žít zas všechno znova.   Ne,

K*

  siluety ptáků zlomených na nebi škleb světa tváře zkřivené záludností zničené   a ty… na svých rtech přinášíš labutí píseň hladíš mě dlaní

K*

  Ovšemže trpíš, je to živá cesta, tvá cesta je živá, řekl mi v horách muž, který z kamení stavěl katedrálu. Studená bílá ruka, která mě chytla

K*

  Jsi sestra vran a starší dcera hromů, schovanka svatých, milá svítání. A svoje křídla nedáš ledaskomu - ta, která zrána držím ve dlaních,   an

K*

  Zamkni ty dveře mojí klíční kostí... Slunce už vstalo a mně se nechce pustit  plodů tvé noci v sadech posedlosti, miluj mě srdcem a miluj mě i ú

...dva starší texty spojené v jeden, nahrané na kytaru a diktafon pro K*, která je moje labuť...

Na jeden závan peruti usedl havran k labuti: „V dálce, tak blízko, hoří les, prozraď mi, milá, kdo jsi dnes?“   „Jsem píseň písní ve smrti, jsem

pro K*

  Tajemství luny, písně vran i hvězd znáš, moje milá, odjakživa. Umíš v nich číst a umíš nocí nést stíny, jež tiše padnou na pelest, když se už v

*

  ztracený v lese, bytí dalek stejně, jak visí tamti tam... doutná tu vprostřed noci nedopalek nikdo tu není... ani tam   to tys tu byla... Byla

pro K. *

  Stíny ho kdysi vepsaly do básně. Byla to zlá píseň, kterou hráli v rezatých okapech plných slz těžkých černých dešťů, řinčivých tlam popelnic 

*

  pojď, jsem průsvitný pro většinu lidí
pojď, protože ty můj úplněk vidíš
pojď, brzy už přijde svítání
pojď, dám ti své drápy do dlan

*

  vidím tě, miláčku, s motýly na rtech vidím tvé stromy jak mávají na mě vidím tvou zahradu s jablky pod šaty vidím tvůj sad, plný a košatý   vi