Výběr autora vrbák

*

  pojď, jsem průsvitný pro většinu lidí
pojď, protože ty můj úplněk vidíš
pojď, brzy už přijde svítání
pojď, dám ti své drápy do dlan

*

  vidím tě, miláčku, s motýly na rtech vidím tvé stromy jak mávají na mě vidím tvou zahradu s jablky pod šaty vidím tvůj sad, plný a košatý   vi

Hádanka pro milou.. kdo to je... šedivé vlasy, tváře neholené, ale noční běs to není, milý pane... :)

  Ukryl ji v sobě, když stmívalo se kolem, když holomráz skučel neoraným polem. Tiše k ní mluvil, když hrůzou byla němá, zabil by pro ni, ale oči

říkačka/vzkaz

milování se nezapomíná...     …tak jako dech a jako hlad vždy budu, když jsi bez sebe za tebou, milá, tiše stát když vyhoříš i zazebeš když obe

*

  Maloval.   Akáty za řekou se koupaly v soumraku, až bylo jasně rozeznat, kde končí stín a začíná plamen.   Maloval ji.   Do její šíje bled

*

  Sotva jen obzor zešeřel, je na tvém břiše večeře.   Řekni to, prosím, ještě než stehny mne v bedrech obejmeš.   „Jsem tvář, kterou věky znáš,

*

  Vrůstám ti do těla s počátkem stvoření, světlo tvých boků tančí a mihotá. Do vlasů v korunách až po mé kořeny vpíjí se nejtišší posvátnost život

*

  Nad dvěma osudy, nad jedním starým světem, žehnalo nebe svým milujícím se dětem... Za bouře u řeky se stali jedním tělem, on, bratr soumraku a o

*

  jeho kůň už nemohl kde se voda dotýkala břehu pili oba a její lišce žhnuly oči v zimostrázu   stůl prostřený světlem stůl na pasece lůžko i

...

  Probolel se k ní.
Byla noční motýl na jeho víčku.
Nepřišla s bouří,
zjevila se přesně uprostřed -
malá dlaň položená na hruď,

Ne-autorská báseň, ale překlad stejnojmenné skvostné písně Nicka Cavea, který ke mně mluví chrapotem ze dna světa, protkaným milostí a láskou. A jasně, zabil ji...

  Sráží mě k zemi, příteli, k poslednímu prahu mojí cesty. Loučit se, věřit ve shledání? Pokud tu v domě pravda spí, ještě tě jednou uvidím…  

Jitoushce pro radost...

  ...nepřijdeš v bouři, jen s vůní chleba. S vlasy plynoucími jako kouř kadidla a místo na trůn usedneš k prahu nemocnic, bosa jdeš okapem chrámu

...všem, kdo prošli peklem jen jako dalším hotelem...

  někdy se vysvlékla a rozkročená seděla na mém lůžku až pak jsme společně dlouho mlčeli do podlahy to ona chtěla moje noci a když se konečně un

Starší věc v hudebním kabátku, kdysi vyšla v Knize přání a úmrtí, myslím, že to byl rok 2017...

  bezkrevná noc jak prsy utonulých světlo mi k práci přináší a já ty jámy kopu právě kvůli že ten svět vážně... vážně nesnáším   že co mne světí

    Každým dnem více, starodávná lásko,   ubýváš s Lunou, vražedně ti sluší.   Přibývá básní krví psaných na sklo,   každým dnem více… a méně

...píši Vám, Ka(t)rino a nevím, zda jste živa...

  Někdy je cítit po smrti naděj i celá spása její, jindy zas voní po šalvěji ruce, které tě uškrtí.   A jindy svítá k poledni, zatímco káva dáv

.

    Nikdo vás nevidí, beránci bolesti, kdopak vám roucho ostříhá? Do krve vybělí, k srdci se proklestí, kdo vám to udělá zaživa?    Kdo si k vá

...Jirouse

  Snad prý se staráš o chudé, a o všechno, co dolů jde… O mřenky v řece zamrzlé, i o mé srdce stále zlé.   Snad i mně dlaně prosvítíš… Jen o to

Vzpomínám na Tebe, Magore....

  Kolik je třeba vraních per, aby čerň skryla jeden list, který už nikdo nechce číst… Snad sebevrah či dezertér.   Kolika svatým ještě dne

.

    To dítě přinesli dva černí ptáci, odkud a kam se zas po čase vracím.   Bratrem jsem, dcerou, i otcem jeho, dítěte nocí stvořeného.