Výběr autora vrbák

*

  Na břehu moří stál jsem obklopen vyděšenými zvířaty, když hořely hory a duše vran spirálou stoupaly ke Slunci.   V nejhlubší strži úžasu tmav

...nocím

  V lesích mé duše stínem tancuje vítr s netopýřím listím. Tam jako laně krvácíme na hraně světla. Až tehdy jsme si jisti,   že ještě zůstáváme

...sadům

  Přestože bohům stále oheň kradu, nemusím si tě zasloužit. Pojď, projdeme se na zahradu, nevím, jak dlouho ještě žít -   a přitom toužím aspoň

...jedněm očím

  Tehdy tvou sukni zdvihla černá luna a slepý anděl líbal Tě tak přesně, že jsem se otočil a nezkameněl. Trhala jsi mne a sešívala nocí, když tvo

...múzám

Na začátku bylo jediné pravidlo, myšlenka - zvedni kytaru, neser se s tim, nahraj to na jeden jedinej pokus a vrhni to ven. V době, kdy svět pomalu ov

...perlám

  díváš se do očí, já do tvých taky oba dva vidíme hořící měsíc vstupuje do jitra, které nás vede nahneš se v objetí myšlenky chvíle až ústa tich

...hlubinám

  A když tě volám, přiznávám se k sobě, jak nočním vodám bledé lekníny. Volám tě jménem, které v ústech schovám do chuti jablek šatů Eviných.  

...jitrům

  Narodila ses jako něčí dar, jako duše levitující jitrem gotického chrámu přišla jsi hřbetem bolesti. Vymyslím pro tebe jméno, které ještě nikdo

...bílým polím

  Dva slepí koně se navzájem vycítí, i kdyby každý plul nad jinou pustinou. Dva koně s jedinou planoucí duší, plaší a divocí, letící do noci.  

... andělům

Ona, když projde zavřenými dveřmi, on milostně se modlí:  "Nebojím se přijít o domov,  ale o domov, o který se k smrti bojím přijít..."   Tam jej

...krajinám vděčnosti

  zbude v ní bílo po labutích křídlech krajina míru, řeka vděčnosti i když je někdy sama – na mučidlech tvá duše, odraz mojí věčnosti   přeci za

říKačce

  když noc tvé jméno vysloví a steskem tvojí duši sváže když chvěješ se nahá v listoví půjčím ti náruč, své dvě paže   rozdělám oheň na pasece

...vlaštovce

  Večeřel s dharmovými tuláky pil z dlaní nevěstek s ocelí v očích v železných postelích kde schnula krev a voněl lih a holubice z domu ticha vd

...řeklas: "Tam s tebou projdu všech devět bran..."

  Nosila tělo divého Boha a duši ptáka, co vlétne do dlaně, aby se na chvíli před světem schoval i s drápy šelmy zaťaté do laně…   On zase samot

K*

  Kradl jsem, rouhal se, zabil. Udusil stud snad příliš nestoudný, na prsech noci v poslední chvíli řekl jsem – nejvyšší cenu má sníh rozpuštěný

společnému čtení Williama Blakea*

  přinášíš svatost včel a vlčí oči ve tmě ze světů, kdy ještě žili draci a duše Williama Blakea létala s nimi zuby zaťaté v krvi rtů věčnosti svů

K*

  Ve chvíli, kterou prosténáš, pevně tě držím jen dotykem prstu. Jsi pták. Tlučeš křídly v touze neuletět.    

K*

  V pokoji číslo sedm bylo nebe jako šaty roztržené zvířetem. Bývala dívkou, co slyší zpívat kámen, později ženou, která je písní -   bílé prádl

Sonador napsala tak moc krásnou báseň o podzimu, že jsem o tom musel taky napsat...*

  Podzim jsou stopy koček na klavíru, píseň, co vítr zpívá ve vývratech, podzim je dívka, která tančí v šatech, v děravých šatech z křídel netopýr

K*

  ta klidná vůně starých knih a slova starších mrtvých bratří  kdo za ni umřel, lásce patří  nic není jako krev a sníh   ta klidná vůně starých