Výběr autora Xardas

Kdysi, kdysi, ne dnes, kdysi hlídaly mě městské krysy; dravé, nahé, smutné, mrtvé. Kdysi duše byli pusté.   Ale jsou již zimou skrytý, léto je v

Podvečer v ložnici zašeptal na ticho slova kopců, křivek a snů. Dal jsem ti sbírku mé poezie na břicho. Dočtu stránku, pak den zhasnu.   Ale ty!

Dívky, slečny, ženy - mladé, krásné, staré. Znáte tolik jmen. V lásce a v té duši v kusech roztrhané mít vás nemůžem.   V touhách sníme život s v

Společné myšlenky noc nám prodlouží. Proč jsi mé touhy prodala? Hledám je v objetí. (Než náš odloučí.) I v těch snech, kde ses schovala.   Život

Zatanči pro něj, pro svět, pro mě. Zatanči naposledy. Zatanči, nežli budem po tmě. Cítím, že dny nám zbledly.   Jako když končí rozloučení. Jako

Taky hledals slunce v nočních cestách. Taky hledals štěstí skryté ve tmách. Taky hledals dívku z našich přání. Taky hledals, jen ti něco brání.  

Dnes jsme si zbyli, příteli. Já a ty a nic. Náladu smrti chcete-li přečíst nám z dlaní,   můžete, smíte, prosím vás… Jediný dotek. A ty se na m

  Už mě to nebaví, kupovat na splátky veselé pondělí. Sedím zde spoutaný v neděli. Už mě to nebaví, a bavit nebude, abyste věděli. Slyším vás poví

Jaro, přicházíš.   Namazal jsem si oči na chleba jara s brouskem od kopřiv zimy. Matko much, věčně hledám tvé pravé jméno: Eva, Helena či Gaia?

Touha   Spánek touhy probudil se s nářkem k nevolnictví. Hleděl, ale neviděl nic z dálek,   jež si vysnil. Prázdnem k netouze hnán, touží hřích

Před-slunovrat   Vyčerpané oči výloh odvedly zrak k parku. Kde si Večer krátí všednodenní barvy zimy.   Která si již vaří piroh studený a z ná

Déšť   Pršelo v době učebnic. Zastřeným časem hleděl jsem do tmy okenic; ztracený zase.   Maminka v dešti pekla mi voňavé buchty. Teplé je ne

Chtěl bych...   Přestárlé vrcholy košile, mladé pod ní, chtěl bych je (neschůdné linie) jednou projít.   Zajaté pod vrstvou něhoty bytím vábí.

Vstávání   Smutno je v ranním ráji, kdy svět dávno žije. Časovač ze dnů krájí morfin…, zbytek hnije!   Zdali víš, že mu spánkem chtivě (ach ne

Podzim   Přeteklo podzimní listí z neklidného léta v bělozim smuténky bytí: Nemá zlato světa!   Uhnilo v žebráckých rukách. Bože, starý chleba

Odcházení   Nadešel čas odcházení – nadešel! Rodící se pohřeb saje z prsu nového dne hluché hudby – člověče, včerejší den barvoslepils ze snu.  

Život   Zkoumá život člověka. Nebo boha? A on před ním pokleká stále znova.   Obdaruj mne, člověče, svými city. Prosím, než mnou protečeš st

Kniha   Vždy, když vstává spánek četby těžkolezlý v pytlích, zčerná poté světosvit lebky magna fugit tichých.   A hned kniha začne četbu zemí!

Víkend   Chytil jsem se, když k nám přišel víkend, tělem tvých slov. Zbytek navždy proplul sítem.   Zvedáš ruce, abys odkryla své tiché vnady; p

Praho!   Praho, izoluješ ticho, ticho chudě drobíš. Drolíš jako shnilé zdivo, které sobě stavíš.   Zavíráš v ní spousty údů: V mrakocelných te