Výběr autora Jacksi

Kdo jsi, že mě můžeš soudit
nejsi kat, co mi položí hlavu na špalek
já jsem soudce, který tu moc může mít
ty jen dav, bludných le

Nevnímám své vyčerpané tělo
a vím, že bych měla,
jenže, co by si pak okolí o mě řeklo,
ta malá holka, co spíš jen snila.

Proč si život dělám stále těžším,
již tak se mi zdá být prázdným.
Sama, bez lásky, s vínem místo krve,
čekám na někoho, kdo nikdy

Někdy máš pocit, že tě láva pohltí, i když se snažíš ochladit ji svou vodou. Stojím mezi tebou a propastí, mezi žárem a tichem — a přesto tě chci.

Jsi jak láva, co všechno pohltí,
proč ale moje voda ti nestačí?
Tak nedostupná se snažíš být,
i když je tu člověk, co tě chce mít

Na hranici mezi snem a bděním se city mění v pokušení. A andělé stále mlčí.

Kroužím někde mezi snem a bděním
co je co - to právě netuším
někdo by mě nazval snílkem, zjevením
kéž bych tak věděla, kudy jít a

To temné velké místo, kde jsou si lidi rovni.
Ty nechceš tam teď s nimi skončit, tak si pohni.
Seber svou sílu a lásku k sobě,
já

Démoni v mé hlavě mě tiše ovládají,
přemáhám se je nevnímat
ač tak, i když nechci, mou duši rozkrádají
proč byl na mě položen mat