Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Duch svobody, duch tyranie Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, je to tak. Ve jménu demokracie jsou schopni v podstatě všeho a jejich (zatím jen verbální) agresivita je až zarážející ... Není to ale nijak nový jev. Takto se chovali všichni moderní diktátoři. Mluvili o demokracii a zájmu lidu, ve skutečnosti jim šlo/jde jen o sebe samotné.
Avšak jak říkáte, mladá generace s tím nemá zkušenost a ve výuce dějepisu jim toto asi neříkají. Takoví učitelé by totiž mohli dopadnout jako Mgr. Bednářová.
Ostatně zastrašení je hlavním cílem celé této trestní kauzy, kterou v jejím úvodu nejvyšší státní zástupce (bývalý člen KSČ) komentoval slovy, ať si občané dají pozor, aby se jim nestalo totéž. Soudce Ústavního soudu ČR Jaroslav Fenyk to komentoval slovy, že nejvyšší státní zástupce občany nezastrašoval, ale jen varoval, což je skutečně "obdivuhodná" slovní ekvilibristika.
Duch svobody, duch tyranie Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Jak říkal Churchill, kdo v mládí nebyl socialistou, nemá srdce, kdo ve stáří není konzervativcem, nemá rozum.
Ano, proto u mladých/dětí je přirozené, že věří levicovým pohádkám o nápravě světa, kdy tyto pohádky dnes nemají rudou, ale zelenou barvu nebo jsou vedeny pod hesly o nediskriminaci, transparentnosti apod.
Podstata je ale stejná a recepty na dokonalost jsou vždy lákavé. Vystřízlivění přichází až ve starším věku. Roli by měli sehrát rodiče, ale ti mají vlastních starostí dost.
Duch svobody, duch tyranie Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení a komentář. Zatím na nás ty autoritativní prvky nedopadly plnou silou. Je přirozené, že se spíše většina řídí materiálními faktory a supermarkety jsou stále plné. Až budou lidé ohroženi existenčně, svoboda a pluralita se vrátí.
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Opravdu bych spíše považoval Franka za autoritářského vůdce, nikoliv za feudála.
Jinak ano, hodnocení jeho období je ve Španělsku sporné, stejně jako je sporné hodnocení období komunismu u nás.
Nostalgie po autoritativním režimu je zcela normální věcí a stejně jako je u nás, byla i ve Španělsku (španělština dokonce má pro růžové vzpomínky na autoritativní režim svůj výraz, tedy "el desencanto", tj. rozčarování z demokracie).
Franco skutečně nastolil pořádek, v určitých fázích ekonomický růst, udržel Španělsko mimo vřavu druhé světové války, což je asi jeho největší klad. Ale také pronásledoval tvrdě odpůrce, mnohé fyzicky odstraňoval, perzekuce obyvatelstva v určitých fázích diktatury byla značná. Ostatně proto režim skončil.
Skončil ze stejných důvodů jako u nás, tedy z důvodu ztráty své legitimity. Ano, ani u nás nešlo o revoluci, ale dojednaný přechod k demokracii.
Ohledně rozdělení Československa píšu v článku "Třicet let od rozdělení" publikované zde v r. 2022.
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Souhlasím, že Franco nebyl fašista, resp. jeho režim některé znaky fašismu (zejm. teatrálnost) vykazoval jen na začátku, postupně však slábly. Šlo o autoritativní režim s katolickou mentalitou, nicméně i tento režim skončil, neboť jeho legitimita vyprchala, zvlášť u mladých. Došlo tedy k dojednanému přechodu k demokracii (ruptura pactada) svou podstatou v mnohém podobnému jako u nás v r. 1989.
Pád frankismu, stejně jako Salazarova režimu v Portugalsku či nedemokratického režimu v Řecku je součástí tzv. třetí demokratické vlny, do které se řadí právě i pád komunistických režimů v r. 1989.
Dnes naopak prožíváme vlnu antidemokratickou (obdobně jako ve třicátých letech), což je dáno tím, že jsme ze svobody unaveni a chceme se nechat vést. Slyšíme na to, že politici nám život zařídí za nás. Proto se opět slova chopil mnou zmiňovaný aktivismus v politice.
Problém autoritářských režimů je však stále stejný a doplatil na něj i Franco. Nedemokraticky ustanovený vůdce zkrátka po určitém čase ztratí svoji legitimitu. Lidé přestanou respektovat důvody, proč jim vládne. Hodnoty, o které opíral svoji moc (v případě Franka důraz na pořádek, katolickou víru, případně i monarchismus, kterému "držel místo") totiž ztratí na své přitažlivosti. Moc tak sice byla předána monarchovi, ale ten pouze panoval, ale nevládl. Vlády se ve Španělsku chopily demokratické mechanismy.
Problém ztráty legitimity opřené o nejrůznější faktory (např. historické poslání, vítězství nad nepřítelem, zajištění sociálních jistot) řeší demokracie právě institutem pravidelných voleb.
Na základě nich politik říká "jsem tu na určitý čas, neboť jste mě zvolili". Franco stejně jako Husák nebyli ze svých funkcí odvolatelní volbami.
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
To v podstatě citujete Platóna, který rovněž demokracii kritizoval pro její sklon k dekadenci, ke společnosti, kde se "žák vysmívá učiteli a dítě neposlouchá rodiče". Navrhoval proto vládu filozofů a společnost rozdělenou pevně do dalších skupin (strážci/vojáci a obchodníci/řemeslníci). Problém ale je, že i taková platónovská společnost je utopická a reálně nedosažitelná stejně jako ostatní systémy, které chtěly společnost plánovitě a cíleně "napravovat" (typicky komunismus).
Problémem demokracie není ani tak samotný systém, jako spíše aktivistická politika, tedy to, co do toho systému lejeme.
Aktivistická politika vznikla v důsledku mnoha faktorů (osvícenství a víra v poznatelnost světa lidským rozumem a tím i bezmezné schopnosti lidské vůle, související snaha hledat řešení na všechny neduhy světa, chybné vnímání svobody jako jakéhosi psychického, vnitřního stavu).
Problémem demokracie je i související zneužitelnost tohoto slova. Demokracií se totiž může zaštiťovat každý, kdo tvrdí, že jedná v údajném lidovém zájmu.
Receptem na aktivistickou (zbytnělou) politiku je návrat k omezenému politickému stylu. Nikoliv snaze totálně transformovat společnost k ideálnímu obrazu, ale nechat jednotlivce rozhodovat si o svém životě. Politickému systému svěřit jen základní účel - zajistit klidné soužití jednotlivců a pokud možno racionální správu věcí veřejných (nikoliv soukromých).
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
S tím Japonskem je to zajímavý příklad. Ta země je totiž skutečně pozoruhodná a, jak uvádíte, nikoliv vždy v tom pozitivním smyslu. Kdysi tam vyhlásili (či stále vyhlášen mají) cíl nulového výskytu nehod na železnici. Skrze pracovní dril, neustálé zkoušení testování, dohled, snahu o bezpečnost za každou cenu. Tak chtějí té nuly dosáhnout. V té honbě za nulou si Japonci nevšimli jiné skutečnosti - jsou jednou ze zemí s nejvyšším počtem sebevražd na světě.... Mají tam dokonce i speciální les pro sebevrahy.... Právě tak skončí každá snaha o nulu, tedy nulu emisí, nulu viru, nulu Rusa. Nakonec i my sami budeme v rámci té snahy vynulováni ...
Ohledně venkova jste mi připomněl našeho středoškolského profesora. Učil podivný předmět s názvem "Zbožíznalství". Radil nám, hochům, ať si vezmeme dívku z vesnice. Vesnice totiž přežije vždycky, nikoliv město... Možná na jeho (i Vaše) slova skutečně dojde ...
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji. Na jiných platformách je bohužel diskuse velmi smutná. Lidé zde právě mají jedinou pravdu a člověka s odlišným názorem nálepkují nejhoršími výrazy, aniž by své odsudky podložili. K nadávkám a odlidšťování oponentů se nejvíce uchylují ti, kteří se přitom označují za demokraty. Nedávno mi jeden takový člověk napsal "Ty, trolle, máš jen argumenty, ale já mám pravdu"...
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Vašim smíšeným pocitům zcela rozumím a patrně s nimi nejste sám.
V první části komentáře totiž píšete o jiném Západě a EU.
Západ kdysi skutečně představoval prostor pro svobodu jednotlivce.
Dnes je však v zajetí "liberalismu", ve kterém však svoboda neznamená prostor, do kterého stát nemá zasahovat, ale naopak vnucování určité představy o dokonalém člověku.
Stejně tak EU z dřívějších EHS (Evropská hospodářská společenství) zmutovala do Unie (Svaz), který se uměle snaží o uniformitu a levicově plánovité řízení světa podle nějakých teoretických představ. Mezi ně patří i Vámi zmíněný woke (podrobněji případně můj článek o Netflixu na tomto portále).
Konzervativnímu člověku v tomto opravdu není dobře a nelze se divit, že by se chtěl tohoto světa, který si jen myslí, že usiluje o dobro, stranit a izolovat.
Osvobodili nás Američané Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Rumunsko ke své smůle (či štěstí?) v Česku neznamená politickou symboliku tak jako Rusko, Německo nebo USA.... Proto není důležité ani při přepisování dějin za účelem obhajoby aktuálních politických postojů.
Demokracie liberální nebo lidová? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
To však na druhé straně může pro progresivisty a globalisty, kteří ve jménu liberalismu likvidují skutečnou demokracii, znamenat zároveň i problém. Jakmile totiž občan bude mít peněženku prázdnou, začne revoltovat.
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Vedle toho, že se politika chybně stává zábavou, účetnictvím, byrokracií a právním výkladem, stává se mylně i žurnalismem.
Politici se dnes už nehádají mezi sebou, ale hádají se s novináři. Ti je přitom v zájmu obchodního zisku nutí ke zkratkám a vyjadřování se v emocích.
Navíc se politici vzdali toho, co je politice vlastní - určovat témata veřejné diskuse, a to na základě toho, jaká témata prostřednictvím voleb vyberou lidé.
Dnes však to, co je zajímavé, stanovují média.
Vedle snahy ovládnout rodinný život typické pro každou diktaturu, je toto dalším důvodem, proč se politici stále více zajímají o soukromé věci, např. na co se člověk doma dívá. Takové soukromé či ryze intimní téma je totiž mediálně velmi přitažlivé. Slovo "porno" v titulku článku zaujme mnohem víc než slovo "daň", "důchodová reforma" nebo "školné".
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Pokud skutečně směřujeme k této technokratuře a nepomůže ani robejškovský recept ve smyslu začít u sebe (tzn. platit hotově, scházet se osobně apod.), pak nezbývá než věřit, že politický režim, který jen bere, ale nic nedává, postupně ztratí legitimitu a skončí ....
Temnější variantou je pak ona orwellovská dystopie, kde bude jen moc na jedné straně a utrpení na druhé.
Pryč s pornem. Je ošklivé Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, v Aténách měli demokracii přímou, avšak starověcí filozofové jako Platon nebo Aristoteles demokracii příliš nedůvěřovali. Volební právo se pak postupně rozšiřovalo, všeobecné bylo ve většině států zavedeno až v průběhu dvacátého století. Dnes ale demokratické principy erodují pod náporem médií, byrokratů nebo i soudů a odborníků, tedy nikým nevolených entit.
Je pravda, že pokud se politik o něco snaží přílišnými zákazy a přílišnou aktivitou (aktivisticky), obvykle to má přesně opačné důsledky než původně tento politik zamýšlí. Tak Vámi trefně zmíněná prohibice přinesla řadu negativních jevů a víc škody než užitku. Tak komunisté chtěli, aby všichni měli všechno, nakonec nikdo neměl nic. Tak Hitler chtěl velkolepé Německo s obřími a majestátními budovami, nakonec zemřel v podzemním bunkru obklíčen ze všech stran troskami a cizími armádami.
Poznámkou, že sledováním porna se vlastně stane člověk bojovníkem za svobodu, jste uhodil hřebíček na hlavičku.
I Orwellův hrdina Smith na jednou místě knihy uvádí, že nemá rád dobro a byl by rád, kdyby jeho přítelkyně vlastně byla prostopášná a nestoudná.
Tím chtěl poukázat právě na zvrácené pojetí, kterým diktátoři pojímají svobodu. A sice nikoliv v občanském (vnějším) smyslu jako prostor, kam nesmí zvnějšku zasahovat stát, ale jako jakýsi idealizovaný vnitřní duševní a mravní stav, kdy však to, co je ideální nakonec stanoví ti mocní.
V takové podivné logice lze pak skloubit zdánlivě protikladná slova "svoboda" a "zákaz/regulace". To nám říká i EU snahou o regulaci porna, který provádí její výbor pro technologickou suverenitu (!). Tedy dosáhnete pravé, vnitřní svobody tím, že budete mravní a čistí. Tím budete šťastní.
Tradiční pojetí svobody, kdy každý může být svobodný tak, jak si sám zvolí, byť to bude například prostřednictvím nějaké neřesti, je tomuto aktivistickému přístupu zcela cizí.
Demokracie liberální nebo lidová? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano. Slovo demokracie je v tomto směru velmi zneužitelné a zneužila jej řada diktátorů. Nejen komunisté, ale také fašisté a nacisté.
Problém je totiž v oné myšlence lidové svrchovanosti. Pokud se mocný chopí argumentu, že vše dělá v zájmu lidu, pak jsou jeho slova lákavá. To dovolilo dokonce i Hitlerovi tvrdit, že není nepřítelem demokracie, ale naopak jejím zachráncem, neboť jedině on dělá národu prospěšnou politiku.
Dnes už se neříká, že něco je "v zájmu lidu", neboť to příliš připomíná zprofanovaný bolševický slovník. Dnes často znějí jiná slova, a sice, že něco je "v zájmu občanů České republiky".
Znamenají však naprosto totéž. Neznějí věcné argumenty pro obhajobu politického rozhodování, ale politici se ohánějí nějaký virtuálním a domnělým zájmem, který je ale ve skutečnosti jen zájmem jejich vlastním.
