Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Proč jsme přímou volbou pohoršeni? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. Negativní kampaň tu byla od dob, kdy politický marketing začala ovlivňovat televize (viz klip Daisy Girl v amerických prezidentských volbách v r. 1964, který byl natolik strašidelný, že byl puštěn jen jednou. Dnes by se však nad ním mávlo rukou....). Problém je, že elektronická média vše zesilují a zintenzivňují. Problémem kandidátů Pavla a Babiše je, že mají ambici zastupovat všechny. Ale o tom politika není. Politik vždy zastupuje jen určitou skupinu občanů, které jeho názory s ohledem na jejich sociální postavení vyhovují. Přímá volba u nás však získala dynamiku nezávislou na politických stranách, a proto vidíme, jak uvádíte, jen souboj povrchních emocí a nikoliv politických názorů.
Ten dort mi musíte upéct! Jinak.... Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. Co do ztráty zisku, která vznikne odmítnutím zákazníka, jako dostatečné sankce uvažujete právě ve stylu umírněné politiky, kterou jsme však opustili. Přijali jsme naopak ono pojetí svobody jako duševní anarchie, tedy jakési vnitřní seberealizace. V takovém pojímání se cítí člověk svobodný jen, když jsou splněna všechna jeho subjektivní přání. Taková bezbřehá a zmatená svoboda je však velmi nebezpečná. Neboť dle ní se svobodný může cítit i vězeň v kobce (pokud to je jeho přáním), ale naopak nesvobodný se může cítit člověk žijící ve zcela demokratické společnosti, která mu garantuje ony ústavní svobody. A to je právě případ pana Lee, kterému je sice svoboda zajištěna, ale on tento pocit nemá a rozhodl se pro boj ve jménu jím prosazované pravdy.
Přímá volba smutná a paradoxní Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Mysl není nad emocemi. Na racionalitu a přemýšlení zapomeňme. Člověk je živý tvor a byť se biologicky nazývá rozumný, lítá do vesmíru a vymyslel internet, jsou pro něj stále primární dvě živočišné emoce, bohužel negativní. Jsou jimi strach a vztek. A čím více je člověk v tísni, tím více tyto emoce promlouvají (viz covid). A toho politika využívá. Většina předvolebních kampaní je založena na vyvolávání strachu.
Přímá volba smutná a paradoxní Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Úvaha netvrdí, že lidé nejsou kompetentní volit. Volíme poslance a senátory. V našem ústavním systému však prezident není tak důležitou institucí, aby byl volen přímo se všemi souvisejícími negativy. Přímá volba dostala odlišnou dynamiku, ktere je nezávislá na politických stranách a nepřisvívá tím k racionálnímu hledání dlouhodobých řešení, což je primární úkol politiky. Politika není svinstvo, potřebujeme ji, nějak se vládnout musí. Potřebujeme však politiku pokud možno oproštěnou od emocí, byť tyto samozřejmě zcela odstranitelné nejsou. V přímé volbě jsou ale emoce bohužel primární.
Přímá volba smutná a paradoxní Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Je to lidská přirozenost, své chyby promítat do druhých. Freud to nazval projekcí, lépe se tak s vlastními nedostatky vyrovnáváme... Akorát ta politika jde pak v tomto důsledku do špatných konců.
Přímá volba smutná a paradoxní Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji, já také, pouze ještě naznačuji, že těch devět kandidátů je tak trochu odrazem nás samotných...
Metamorfóza Petra Fialy Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Analogie s Háchou je uvedena proto, že Hácha měl v rámci svého povolání určitou teoretickou průpravu a zřejmě i názory, díky kterým by se mohlo zdát, jak se bude chovat jako politik, ale nestalo se tak. Uznávám (a v úvaze to je i zmíněno), že může jít o analogii nepřiměřenou, nicméně i Vy sám jste nakonec ve svém komentáři odkázal na příklad a souvislosti, které jsou z druhé světové války.
Metamorfóza Petra Fialy Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za komentář. Případ Petra Fialy dokazuje, že být politologem neznamená automaicky být dobrým politikem. Do politiky v časech, kdy svět byl ještě normální, chodili lidé, kteří své schopnosti chtěli přetavit do správy veřejných záležitostí. Nabídli dlouhodobý program, jak věci veřejné někam racionálně posunout, a pokusili se jej realizovat, pokud s ním ve volbách uspěli. V tomto smyslu je politika praktickým povoláním.
Dnes je však politik spíše celebritou, bavičem, který se snaží vše komentovat na sociálních sítích. Žádný program už nenabízí.... Mimochodem, toto nejsou má slova. Říkal to sám Petr Fiala v článku "Politika jaká nemá být", který vyšel v r. 2009 v časopise Kontexty, číslo 3.... Škoda, že na své vlastní teze si už dnes český premiér nevzpomíná...
Metamorfóza Petra Fialy Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za komentář.
Ano, bohužel opět jsou zde šiřitelé pravdy, kteří nám říkají, že o tom, co je krásné, má opět rozhodovat neomylná strana nebo vůdce. Nikoliv my sami.
Nechat se přitom omámit rozdělením společnosti na „my“ a „oni“ s tím, že my zcela jistě patříme na tu krásnou stranu, je pohodlné. Pohodlné proto, že je mnohem snadnější měnit svět okolo než měnit sebe samotného.
Avšak v minulosti se mnohokrát stalo, že ti, kdo jsou dnes „my“, mohou za dalších třicet let být „oni“. Ti, kdo dnes jsou dezinformátoři a zrádci, mohou být jednou považováni za hrdiny. Jakkoliv se totiž dnešní pravda zdá být samozřejmou, může se se stejnou samozřejmostí stát jednoho dne lží.
Kdo je strážcem morálky? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za komentář. Odpověď na poslední otázku, tedy, kdo má rozhodovat, by asi měla být ta, že v demokratické společnosti rozhoduje férově zvolená většina.
Ano, Dominik Duka nebo příslušníci sexuálních menšin, své postoje prosazují na základě určité ideologie. Je však podstatné, že demokratický stát je sice vázán na určité hodnoty, nikoliv však na výlučnou ideologii, ať už církevní nebo ultraliberální.
Ohledně dětí a jejich názoru, kdo je má vychovávat, toto je opravdu zásadní. Nejsem odborník na psychologii, ani nevím, zda v tomto ohledu, tedy, zda děti vychovávané dvěma ženami či dvěma muži, jsou spokojené, existují nějaké studie. Mohu tedy mluvit jen z osobní zkušenosti. A ta říká, že ti, kdo vyrůstali ve fungujícím manželství (míním manželství jako soužití muže a ženy), jsou v osobním životě spokojenější než ti, co takovou rodinu neměli. Jak však říkám, je to jen má, tedy omezená, zkušenost. Je přitom otázkou (která je nastolena v mém textu), zda by stát měl zákony garantovat to, o čem nevíme, zda je prospěšné, a zda uzákoňovat něco, co je výsledkem jen nějakého přání, možná i velmi sobeckého.
Kdo je strážcem morálky? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za komentář. Společnost stále má co strážit, zejména svobodu a možnost diskuse, ve které jiný názor nebude označován za dezinformační nebo zrádcovský, ve které názor nebude prosazován násilím.
Pochod na Řím Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář, ve kterém narážíte na otázku, proč se fašimus a jeho hitlerovská varianta, nacismus, uchytily zrovna v Itálii a Německu a nikoliv např. ve Francii, Rusku, Británii, USA, což byly rovněž země ve velmocenském postavení. Já jsem se chtěl zaměřit spíše na poučení pro dnešek, tedy tuto otázku jsem v textu nerozebíral. Pokud bychom ji měli načnout, pak důvod tkví ve způsobu, jakým se Itálie a Německo v 19. století jako nové státy sjednotily. Nebylo to kolem ústavy či instituce panovníka, ale na základě nacionálního principu, na základě toho, že na principu sebeurčení vznikl německý a italský národ jako jeden pokrevní celek, který nesmí být narušen cizím (jinokrevním) elementem. To byl základ pro fašistickou/nacistickou ideologii, která byla postavena na tom, že národ musí být jednotný a nenarušován žádnými cizáckými elementy. Je přitom pravdou, že v Itálii se fašismu nepodařilo na tomto principu ovládnout společnost tak absolutně jako v Německu. V Itálii si totiž nadále vliv ponechal král a zejména církev (papež). Navíc fašisté narazili na to, na co narazí každý, kdo chce v Itálii vládnout. Tedy problém dvou Itálií, bohatšího severu a chudšího jihu. Na jihu sice vládl kult Mussoliniho osobnoti, ale politickou moc si ponechaly zdejší klany, neměli ji fašisté.
Mohou politikové lhát? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za čtení a komentář. Dle mého názoru však není úplně správné automaticky předpokládat, že co politik, to špatný člověk (byť uznávám, že stávající situace k tomu svádí...). Politiku potřebujeme, neboť nějak vládnout se musí. Být politikem, praktické povolání, neznamená, že politik je morálně dokonalá osobnost. Někdo to dělá lépe, jiný hřů. Avšak jakékoliv politické režimy, které začínaly tím, že tvrdily a slibovaly, že od teď bude konečně vše v zájmu lidu a nebude se "politikařit", končily tyranií.
Třicet let od zániku Československa Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Je pravdou, že tehdejší ústavní předpisy pro vystoupení jedné z republik z federace požadovaly referendum. Protože obecně jsme v našich končinách příznivci snadného vládnutí bez otravných překážek, byl rozpad státu právně koncipován jako dohodnutý zánik federace, nikoliv jako vystoupení některé z jejích částí. Tato právní debata je však nedůležitá. Občané nechtěli komunismus, a v r. 1989 proto chodili do ulic. Za Československo však do ulic nešel skoro nikdo. Jak říká historik Michal Stehlík - 31. 12. 1992 se u nás slavil Silvestr a na Slovensku samostatnost. Pokud bych si měl na tento Silvestr vzpomenout já, utkvělo mi toto: byl jsem na horách nacházejících se na česko-slovenské hranici. Slavící skupinka českých chatařů, tehdy asi čtyřicátníků/padesátníků, si u půlnoční české hymny namísto slovenské části zazpívala i druhou sloku Škroupovy písně. Čeští vlastníci chat, které byly na slovenském území, pak ráno vtipkovali, že šlo o jejich první Silvestr, který trávili v cizině...
Třicet let od zániku Československa Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Narážíte na určitý obecnější rozdíl mezi Západem a Východem. Západní státy (zejm. USA, Británie, Francie, Španělsko) jsou sjednoceny kolem vládnoucích institucí, ústavy, panovníka, prezidenta. Jde o tzv. politické národy. V Německu a dále střední a východní Evropě byla situace jiná. Tyto státy nejsou sjednoceny politicky, ale na základě pokrevního společenství, nacionálně. A to působilo problémy. Jak píšete, Češi Slováci mají území jasně geograficky vymezené (jde to vidět i na "přírodní" mapě Evropy, kde je ČR poznatelná pomocí pohoří, které českou kotlinu obklopují). Ale toto neplatí pro Maďary, Poláky, Srby, Ukrajince, Rusy. Tyto státy dnes nekopírují národnostní hranice, což působilo a působí problémy. Trianonská dohoda je velké trauma Maďarů, které ovlivňuje jejich současný přístup k Evropě. Ukrajina v hranicích, v jakých je dnes, nikdy v historii nebyla, byla rozdělena mezi Polsko, Rusko, Rakousko-Uhersko. Toto nejasné vymezení ukrajinských hranic a v historii obrovité přesuny obyvatelstva jsou i jednou z hlubších (ne jedinou) příčin současné války..... Vrátíme-li se k československému tématu, pak právě neschopnost Čechů a Slováků sjednotit se kolem instituce a ústavy, ale naopak věrnost národnímu principu, také stály za rozpadem státu.
