Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Svižný krok Publikoval(a): Aotaki | Balady, romance » Ostatní
Ztratil jsem klid,
Ztratil jsem rovnováhu,
Ztratil jsem sám sebe...
Vytratila se chuť,
Vytratila se duše,
Vytratila se píseň...
z mé náruče.
Polibek Publikoval(a): sileny_zlocinec | Básně » Filozofické
Děkuji za polibek.
Disociace Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
„Není-li to komedie, pak je to tragédie… a není-li to tragédie, pak je to české školství.“
Učím na 2. stupni ZŠ, primárně matematiku (i přestože primárně jsem vystudovaný filolog/lingvista). Mé hobby je psychologie a filosofie (stále mám motivaci studovat a v budoucnosti bych rád vyučoval filosofii na univerzitě).
Lidé se dělí na 3 typy:
Naivní nadšenec (ten, jenž má odvahu v dobro)
Požívačný světák (ten, který když už žije, tak i něco udělá)
Unavený pesimista (ten, jenž jen prožívá)
* Bohužel si již nepamatuji autora této typologie
Věřím v to, že pokud člověk chce a má (mentální) prostředky… dokáže cokoliv. Hranice lidského vědomí překračujeme každý den – už jen tím, že si vytváříme představy a domněnky. Pakliže přidáme emoční stav jedince, lze vytvořit stav, jenž je podobný „transu“ (například, když si dítě hraje – je plně soustředěné, přičemž se nevyčerpá, ba naopak).
Můj smysl? Nemám smysl, ale životní cíl – zůstat navždy dítětem, které překypuje „AGAPE“. Tj. samotný naivní absurd v plné své kráse.
Každý člověk si žádá pozornost… děti dvojnásobně. Některé pro pár jednotek pozornosti udělají i nemožné, aniž by si uvědomili, jaké to bude mít následky. Již v minulosti jsem se zaobíral dětskou psychikou a prožíváním (v blízké době mám v plánu začít další výzkum v této oblasti). Každé dítě – člověk – je velmi unikátní, ale přesto chce většina totéž.
Myslím si, že je dobré vyjádřit se a konat dle vlastního uvážení (s ohledem na platné normy). Pakliže ti intuice říká, že je něco špatně – naprav to, anebo se zeptej.
Tak tedy: Ať už jsem kdokoliv a jsem v jakémkoliv věku, nevadí mi, když mi lidé tykají. Avšak jsou určitá pravidla/normy, které je potřeba dodržovat (jedna ze zásad fungování společnosti). I když je občas taktéž porušuji – myslím, že důležité je mít neprůstřelný důvod.
Disociace Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
Nejsem zastáncem nihilismu - smysl existence je to, že si ho musíme vytvořit/najít... ať už to přes boha, anebo čísla (existencialismus).
(Kdybych byl pesimista a nihilista, nemohl bych být pedagog)
Vůbec nikdy mi nešlo o podstatu toho, kolik toho vidíme, anebo co víme... avšak o konstrukt/myšlenku, že každý vidí to své.
Přeji dobrou chuť
Disociace Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
Děkuji, celá naše existence (společnosti i jedince) je postavená na percepci. Skutečnost, že existujeme je pouze vnímání našich smyslů. Kolik toho ale vlastně víme a nevíme? A kolik z toho je nám užitečné - to jest naše realita?
Co je to vlastně oné EGO? Nebo spíše... kdo?
Příběh je z velké částí postavený na reálné situaci, která se do určité míry stala. Situace byla však natolik zvláštní a absurdní, že jsem symboliku převedl do "reality".
Někdy jsou věci natolik jasné... a i přesto je nevidíme.
Důležité je zmínit, že jsem v tom příběhu kasino nenavštívil - vlastně jsem nenavštívil nic. Pohyboval jsem se všude, ale přitom nikde (hranice).
Myšlenky mohou být chaotické - v tom je přeci smysl celé existence.
P.S.: Kolik nám toho vlastně uniká?
Disociace Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
Povídka „Disociace“ vznikla jako introspektivní sonda do stavu, kdy se hranice mezi realitou a subjektivní zkušeností začínají drolit pod tlakem psychické tenze. Jde o literární záznam, kdy se lidské vědomí pokouší zachovat konzistenci, zatímco se pod ním rozpadá jeho vlastní struktura.
Z psychologického hlediska povídka sleduje průběh depersonalizace a derealizace – fenomény, při nichž se subjekt odpojuje od vlastního prožívání a ztrácí schopnost rozlišovat mezi vnějším a vnitřním světem. Hlavní postava se pohybuje v paradoxním prostoru: fyzicky jede vpřed (autem), zatímco psychicky stagnuje či mizí. Pohyb je zde metaforou pro únik, zatímco nehybnost těla a prázdnota krajiny symbolizují neschopnost znovu se zakotvit.
Kasino, park, lavička – to vše jsou archetypální body reality, které se v příběhu rozpadají na fragmenty, jakmile je mozek přestává vnímat jako stabilní opory. Lavička se mění ve scénu konečného rozpuštění jáství. Postava mizí, ale zůstává pozorování – tedy čisté vědomí bez těla, bez identity.
Závěrečná otázka – „Co když ta největší lež je právě to, čemu říkáme skutečnost?“ – není výzvou k nihilismu. Je spíše terapeutickou reflexí. V extrémní formě psychické úzkosti člověk zjišťuje, že realita je jen dohoda; sdílený konstrukt, že jeho narušení nemusí být šílenstvím, ale někdy jen bolestivým vhledem.
Z pohledu psychologa je tato povídka záznamem hraniční zkušeností – momentu, kdy vědomí ztratí oporu a musí si ji znovu vytvořit, jinak zanikne; tichým zápisem člověka, který na chvíli přestane existovat — a přesto byl možná poprvé opravdu přítomen.
Chronos: Oštěp reality Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
Děkuji, o tom bych se rád dozvěděl více. Poskytujete rozbor snů?
Ticho Publikoval(a): MarkF | Básně » Ze života
Temnotou se kouše,
jako odraz špinavé louže,
po jedné noze balancuje,
dlažba pod nohami klouže.
O pomoc, volá,
i když ji tma svírá,
někde tam v šeru,
pozoruje tu něhu.
Nepodívá se,
neotočí se;
jen vykřikne
a strach se spustí.
Bojí se, slzy roní,
snad někdy hlas její
procitne tmou i tichem
a úzkost se odvalí.
Jenže, stále tam stojí
a ve stínu se tiše směje.
Vyděšená, vlasy si plete,
věří, že tma si ji odnese.
Z šera - ze tmy,
ozývají se křiky -
sténání i hlasy,
ona již nemá žádné vlasy.
Děkuji. Moc krásná a inspirující báseň... natolik, že jsem se tam též ocitl.
Jak přežít s hloupostí: tanec s prázdnotou Publikoval(a): Aotaki | Úvahy » Ostatní
Toť úděl lidských vlastností,
posaďte se a hleďte,
opona se zvedá
a představení začíná.
:-D
NEPOSEDNÝ OHEŇ Publikoval(a): PIPSQUEAK | Balady, romance » Láska
Tanec dvou bytostí,
vlků a smrtelných pokušení...
Co je darem, je zároveň prokletím,
pro jednoho splněný sen,
pro druhého noční můra...
v takovém světě je lepší,
mít rád hlavně sám sebe,
rozdávat radost a příst
hliněné parte.
Zákon č. 1/1948 Sb. Zákon o lidské mysli Publikoval(a): Aotaki | Ostatní » Ostatní
Děkuji, ale myslím si, že nejsem nijak zvláštní - průměrný amatérský básník/prozaik. Těší mě, že se má tvorba líbí a doufám, že budou nejen hlubokým zamyšlením a pomocí, ale i inspirací. Kdybys cokoliv potřeboval, víš, kde mě hledat.
dFMT Publikoval(a): Aotaki | Balady, romance » Ostatní
Je šlechetné pomáhat ostatním, ale potřebujeme v našem světě šlechtice?
Kolik jsem se napomáhal lidem a nikdy jsem se jich vlastně nezeptal, jakou pomoc potřebují. Je opravdu můj styl pomoci ten správný? Nakolik je efektivní? Proč bych měl pomáhat někomu, kdo nepotřebuje moji pomoc? (Pár otazníků jen na zamyšlení... kde je vlastně ta propast, jak je hluboká a jestli je ten most opravdu potřeba)
Myslím si, že člověk si v životě prochází různými obdobími, etapami vlastního příběhu, které ho utváří - malují jedinečný obraz/odraz barevné osoby... postavy, jenž je hrdinou příběhu.
Stále stojím a stát budu. Mé jméno je toho důkazem - "Ao", neboli modrý a "Taki", neboli vodopád. Přesně ten samý vodopád, ve kterém vzpřímeně stojím a užívám si pohlazení přírody.
Spi sladce, dítě moje. Nazývej mne bohem, jestli chceš... anebo člověkem... poněvadž náš příběh pokračuje, každý zvlášť - společně.
Pan Malíček a jeho tajemství Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
Občas přemýšlím, kolik lidí na světě o tom ví...
Občas důmám nad tím, jak to vidí i ostatní...
Občas žiji život dvojí, abych se mohl dívat do oblak...
Otázka tedy zní:
"Za svůj život se člověk vícekrát nadechne, anebo vydechne?"
"Za svůj život člověk vícekrát otevře, anebo zavře své oči?"
"Kolikrát za život si uvědomíme, že..."
Pan Malíček a jeho tajemství Publikoval(a): Aotaki | Povídky » Ostatní
Pánem všech hříchů, ale i ctností je pan Malíček.
Ten jediný zná ty nejmenší odpovědi;
i ty největší záhady a tajemství.