Próza » Vše
Nalezeno 55800 záznamů. Zobrazuji 53461-53480.
Tohle jsme přehnali. Promiňte pane učiteli
I to se podle mě může stát.
Jak člověka může ovlivnit a přepadnout jeho vlastní fobie...?
Co když se stane něco, co nejde vrátit zpátky, na co člověk myslí, když se jeho život blíží ke konci...
Krátká etuda dvou trosek a jejich slz.
Jak se v Anglii vytratit po anglicku!4Všechno hezké jednou končí
Poslední den v Londýně, návrat do vlasti a celkové shrnutí fajn výletu! závěrečná část mého příběhu - přeji pěkné počtení!
Barunka=o), 17.09.2006Tipy 0 | Čteno 516x | Komentáře 2
Sedím v koutě. Sama. Všude je tma. Je jako černý plášť, který mě objímá ze všech stran. Něco mě sžírá.
Je to prostě o zlým osudu, o tom, co se w žiwotě stáwá a nikdo s tím nic neudělá... ( ve spolupráci s banánem :D )
seed.misulka, 17.09.2006Tipy 2 | Čteno 499x | Komentáře 6
Moje skutečné pocity, kromě toho, že pan Vaněk byl zlý mrzout a nikdy pro mne neměl hezké slovo:D Jinak zcela podle pravdy... myslím, že to zažil asi každý a že se někdo i ztotožní... Nic není jako dřív.
...kdopak vede naše kroky v našem životě?...
Jednou odpoledne jsem se nudila, tak jsem zkusila napsat něco jako povídku, a tak bych chtěla vaše posouzení, jestli se mám pokoušet o něco dalšího nebo mám radši zůstat u básniček...
...:) posuďte sami
Jedna z mých slohových prací - človek by nevěřil, jak je to jednoduché!
Sliina ** Kuře, 16.09.2006Tipy 0 | Čteno 1212x | Komentáře 2
Zkusili jste si někdy predstavit, jaké osudy se skrývají za stručnými popisy každodenních událostí v novinových článcích?
Jak se v Anglii vytratit po anglicku!
Čeká na vás asi pět částí, protože jsem v Londýně opravdu byla pět dní! Doufám, že se vám to bude líbit, protože je to první povídka, ve který jsem nikoho nezabila!! Když nepočítám těch pár zamilovanejch!! Díky za komentáře a bodování!!
Barunka=o), 16.09.2006Tipy 0 | Čteno 479x | Komentáře 5
Smrt jako pochybné vysvobození z příšerného prožitku zneužití. Prolínání neskutečné reality se sny, spojené bolestí a opětovným znásilněním.
Jsou tu, i když je nevidíme, mluví na nás, i když je neslyšíme a stejně se občas objeví...
Jak málo stačí ke štěstí...
Nevím kolik lidí již psalo o jedenáctém září, ale já o něm psal prvně. A myslím, že na tuto úvahu navážu povídkou stejným názvem, ale bůh ví jestli mi to dovolí.
Neviditelný pozorovatel...ohodnoťte nebo napište komentář, prosím..
