Nalezeno 84 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Je to má zatím nejotevřenější báseň. Vymsylela jsem si ji "na kůži" kvůli recitační soutěži.
Do trojice (Jurovi, Rebelce, Kubovi)
A tak to cítím, není to objektivní, ale co mi na tom sejde, když to takhle cítím?
Ab und zu- čas od času
Co dodat.Další jedna z upřímných, co přišla, a odešla..
A jak udělala, tak napsala...
Taková slabší. Ale proč ji tu nedat. Třeba pochopíte, jak miluju všechno, co mám, že jsem tak šťastná, že když padá hvězda, tak nemám žádné přání.
Svítil úplněk tak jsem za jeho svitu psala co mě napadalo..ráno jsem se sice v těch řádcích skoro nevyznala ale hurá mátetu dlaší báseň. Největší pozornost bych být vámi věnovala posledním větám. Dají se pobrat různě..
Je to tak pěkné létat jen a nikdy nepřistát..
Svět už není to, co kdysi býval.
Moje duše jenom k temnu spěje Všude plno smutku, beznaděje.
Ještě jedna naštvaná
Tak to chodí
Je to o mém životě, jeden z těch upřímných výkřiků..S poděkováním panu Máchovi..
No jo. Dětství uniká jak křídla motýlí..
Slova mi šla opět na jazyk .. takže jeden ze spontánních pouličních bardských zpěvů
AH ah...probudila sem se a první co sem udělala, že sem se chopila propisky..
Jaj...tohle vzniklo pro jednoho člověka který změnil můj život. Trochu sadistické. Posuďte sami.
Při tom, co jsem šla na hřiště a sluníčko zapadalo. Je to moc hezká báseň. Řekla bych, že jedna z nejpovedenějších.
No. Jsem zase tak psala, jak se mi chtělo. Takže sekvence mých rýmů jsou nezařaditelné:)Ale dobře se mi to recituje:)