Nalezeno 160 záznamů. Zobrazuji 141-160.
Anotace: ! (stručný popis, max. 250 znaků, zbývá 250)
Snad mi autor básně odpustí. Tyto verše jsem nepsal já. Přesto je psal člověk se stejným jménem, stejnou barvou očí, stejnými geny a stejnou touhou po relativní pravdě.
Básnička, kterou jsem dopsal po delší době, vím že jí to uškodilo, ale už jsem to nemohl nechat rozepsané. Jedna z nepovedených, vím to :o)
Jazz, drogy, sex. Tak trochu šedesátá léta, tak trochu přítomnost. Hledání dokonalé nicoty...
Protest proti mlčení.
Stárnu, stárneš, stárneme... s úsměvem na rtech.
No tak to je cvokařina..... no comennt, můj největší brak.... černočerný mrak.
Pár myšlenek k televiznímu filmu Lovec vodního ticha. Co mě zaujalo na tomto zatracovaném snímku ? Hudba, kamera, myšlenka a hlavně atmosféra, to nekonečné zlo a naivita. Báseň zůstává nedokončena, tak jako film a dnešní rozhovor se svědomím autora.
doslova proud myšlenek, bez kontextu a bez krásy poezie
15.3.2011 - Olomouc, hospůdka Hospoda U Musea neboli "PONORKA"
Co se děje na literu a v mé kebuli ?
Pokus o sebereflexi, útok na zkaženost sama sebe.
--------------------------------------------------
Také se Vám někdy stalo, že jste potkali člověka, který byť lásku neopětoval, dokázal vám dodat energii a odhodlání do konce života? Trvalo to zatraceně dlouho, ale nakonec jsem se zbavil pocitu ztráty a vzal si z ní na cestu životem jen to nejlepší.
"Spouštět dvacetiletou kamarádku v rakvi do hrobu je chvíle, která se vám zaryje do srdečních stěn, dusíte se, vztekem a smutkem současně. Vždy když zemře mladý člověk, je to velká tragédie. Když nás opustí anděl, jakým jsi byla ty, je to čistá beznaděj."
Missed as fuck... pure pain, no luck.