Nalezeno 160 záznamů. Zobrazuji 81-100.
Báseň věnovaná mimoděložním dětem, těm co jen tak proletí, našim shnilým světem.
*symbol pravé poezie a života je láska* Básnička o lásce i životě zároveň... snad, možná, třeba...
Nic moc, jen sepsané myšlenky a pocity 3.9.2007 ve 21:30.
Postupně dojde na všechny. :o)
Pichlavé vyzání, co strach Ti nahání. Vyznání, které nechceš vyčíst z očí mých, jen tichými vzlyky na obrazovce svého monitoru.
Platonická láska a přece na dosah ruky, zadaná a věrná a přece hřešící myšlenkou. A k tomu já, stařec dvou tváří.
Láska má mnoho podob, tohle je jedna z mých.. nenávist spojená s touhou. S touhle básní jsem spokojený, i když na ni budou rozpačité reakce. Není nad to, pochválit se za upřímnost.
Koukám na ni, znám ji, nenávidím ji. Proč tam stojí, proč nechce odejít? A přesto... pochopen životem.
Zvíře sem, zvíře tam, zvíře kam se podívám...
Kdysi jsem Waywarda nenáviděl, když mi s cigaretou v koutku úst řekl, že si má první láska vezme někoho ještě staršího. Ale stalo se a čas jizvy nezahojil. Někdy je láska vězením. (03/03/2014)
Není to zbraň, je to poezie. Zraní ale nezabije.
Tato báseň? Jen střípky myšlenek. Dejte střípky k sobě, třeba složíte zrcadlo... a ten kdo ho složí... nic nedostane.
/mé sny a touhy, že necháš se unést/ *amores peros*
Jen opakujme chyby otců a dědů. Za pár let setřeme si slzy vlastních rozhodnutí.
Přibližně před rokem jsem šel na vycházku do lesa a hledal jsem svůj dub. Byl můj, protože jsem do něj před lety vyryl srdce. Můj strom tam byl i se svým příběhem...
Víc ze sebe nedostanu, už asi nikdy. Troufl jsem si na Malého prince, nasadil mu svůj hvězdolet a nechal jej odletět.