Básně autora Amáta
Nalezeno 41 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Kdy je v krajině největší ticho...
...životní krédo...
Jestli smím Tě, Pane, prosit: střípek údivu mi nech!
...přítomný okamžik je největším uměleckým dílem...
Ta věčná touha po splynutí...
Z místa, kam chodí spát andělé
Určitě už jste tam někdy byli...
Miluji atmosféru, vůni a setmělost prastarých lesů...
Mé okno je jako průhled dětským krasohledem... Chcete do něj nakouknout se mnou? :-)
...psáno skoro potmě...
Snad...se jednou svých slov přestaneme bát...
Co ještě nebylo napsáno o pomaňující chuti čaje? Text vznikl nad šálkem, který chutná jako podzim...
Jsou chvíle, na které se nezapomíná. Chvíle, kdy se vás krajina, jíž procházíte, dotkne tak silně, že se stydíte o tom nenapsat, abyste vzdali hold kráse tohoto okamžiku.
Přichází pokažné příliž brzy a vždycky nás trochu zaskočí, jako bychom neměli čisté svědomí..... to když do kraje vpadnou první bělostné vločky sněhu.
Žalozpěv za volavku a dvě leklé ryby
...nad torzem vypuštěného rybníka...
Miloval život, s vyhnanstvím se slovy pral... Se světem přízraků se veršem rozžehnal...
Psaní o tom, co ve mně rozeznívá intimní dotek s krajinou.