Díla autora Rozmarýna
Nalezeno 81 záznamů. Zobrazuji 21-40.
(Miniatura, hříčka » Ze života)
...jen bůh a já za zrcadlem...
...to jsou ty duše smutných dětí...
...a duše dotkla se druhé...
...střety dvou duší pod štítkem nekompromisní...
o touhách nebeských i pozemských
...za oponou jsme totiž všichni sami... *to jsem tak přemýšlela nad jedním filozofickým textem.
---je srpen a čas stojí.---
...i nebyl tím, kdo bezmezně toužil po zteči...
...plíšek stokrát otočený v dlani...
...a tak Brunelleschi stvořil sochu ženy...
Báseň nového formátu, ve které v trochu pravidelnější, přesto experimentální formě sdružené číslem sedm promlouvám ústy jiných... ideově snad co nejvýstižněji. Nestojí snad poezie na upřímnosti?
Báseň Červený tulipán z mého účtu už dávno zmizela (zdravím neznámého mazače?), ale to pro kontext této básně není příliš důležité. Jaký máte vztah ke květomluvě? :-)
Neveršovánka na věčné téma aneb nestačí snad být milována?...
O touhách pod záštitou podzimu
Z loňského října, neustává být aktuální; poněkud delší, volnoveršová, podzimně asociační. Nevím, jestli se mi kdy podařilo lépe vystihnout coulem nostalgickou povahu duše snílka. A druhou z tématik básně snad ani uvozovat nemusím, znáte to všichni... :-)
Nenacházím košatější slova pro vyjádření něčeho tak neskonale něžného, niterného až posvátného - a snad to ani není třeba, čtou-li si dva lidé vzájemně v očích to, na co jazyk zhola nedostačuje. Aby se však nejednalo o sen, nejhlasitější musí být činy.
Větším dílem humorné. Formou experiment, ale moc vážně ho neberu/ neberte :-).
Nedušuji se, že jsou tyto de facto deníkové zápisy nositeli ohromné lit. hodnoty; sdílení ale také asi konec světa nepřiblíží. Texty jsou to vpravdě delší - i když je však hnacím motorem pro psaní bolest, snažím se jí dát alespoň trochu důstojnou formu.
...už je dobře... v této skladbě se (zčásti záměrně) rozpadá veršová výstavba, ale i chronologie samotného vyprávění. (možná také znáte to, když mysl sama od sebe zapomíná, ale současně zapomenout nechce... jsou události strašné, ale nikoli malicherné.)
Láska je věc ne-jistá a, ostatně jako vše v životě, co za něco stojí, nikoli bez práce. Má-li však dobré základy, za tu námahu (občas menší, jindy zase větší) to, zdá se mi, může stát.
Tato báseň představuje první celistvou snahu reflektovat můj vztah k blízkému člověku, možná nejvíce specifický a komplikovaný z mých osobních vztahů vůbec. Snad je tato výpověď (byť nesmírně osobní) coulem patetická; promlouvá z ní dítě,...
S malou emotivní předmluvou. Listopadová volnoveršová, dílem experimentální.
