Nalezeno 29 záznamů. Zobrazuji 1-20.
O člověku, kterého budu ještě hodně dlouho poznávat :)
Vzpomínky někdy tolik bolí ...
Kdo se na to neptá?
Já jsem tvůj zrak, já jsem po nebi plující mrak.
Básnička kterou mi darovala K.r.i.s.t.y.n a která se mi nesmírně líbí :o) Moc děkuji :)
Není nad to se zasnít, zpomalit ten rychlý běh života.
Dívka klečí na kolenou, s kytkou v ruce, životem znavenou.
Jdeš sama pouští, kde slunce svým žárem spaluje, vítr do dun maluje, zrnka se na slunci třpytí.
Jde mezi kapkami deště, a křičí "Prš ještě!" Smyj ze mě tu špínu.
Sny toho tolik skrývají ...
Tolik toho ve mně je, mé srdce je plné naděje, že čas pomůže.
V dálce svítá, slunce vychází, po louce se dívka prochází. Se samotou bojuje, i v davu sama je.
Nad krajinou svítá, s mou duší láska zmítá. Jako anděl tu s jedním křídlem stojím, vzlétnou se ale tolik bojím.
Sen se mi v noci zdál, byla jsem na místě kde pod mými krok sníh tál. Šla jsem vpřed pomalým krokem, provázena jen mého srdce tlukotem.
Jednoho rána se probudila, cítila tíživý pocit na srdci, oči měla pevně zavřené, tu krutou samotu do morku kostí cítila.
Kapky po okně stékají, mé oči pochopení hledají. Oči plné šedi a bolesti, kdo by je mohl životem vésti?