Výběr autora Jordliana

  ****** Když už není o co stát, jen hořkost času polykat  a zastřihnout křídla naději,   s náručí květů z jiných sfér uvij si rudý revolver a

Cestou   Jít po mostě ,  pak podél řeky  a parkem, kde dovádějí děti. Nechat se vést šeptanými slovy, podměty, přísudky, zájmeny a otazníky...

  V blankytně modrém hávu panuje slunce z výšin, den jako by nechtěl skončit  a přenechat noci slávu, kde na mé skromné smuténkové pláni čeká na

  Ztratila se  někde v davu na náměstí u přístavu a vím, že kdysi byla plná hlasů a že všichni z vás ji znali. Pak, jednoho večera, když s

  Jako obvykle slunce zapadlo a zase vyšlo. A přeci se mi zdá, že se svět na pár chvil mezi dnem a nocí zastavil. A v té krátké chvíli se přes z

Zrovna hraju hru odehrávající se v podmořském světě. Tak mě napadla tahle báseň.

  Už brzy ke mně dolehne velrybí píseň. A jsem si jistá, že při ní smutek zmizí, jako slzy na mořské tváři, a nekonečno probudí se ze sna a z

  Znám řeku času, znám dešťové písně, co znějí někdy dlouho, někdy krátce, ale vždycky vlídně uhladí stopy po zápasu.   Znám barvu rozbřesků i

Minulost a budoucnost a vy.

  Někde mezi dvěma stíny jsi ty a jenom ty. Kolem les je spředen z viny a bílé květy odnáší řeka černých mraků. První stín tě do zad pálí i tvá

  Slunce zapadá. Stejně jako včera červenají se tváře dětí  i okna paneláků a krajina se utápí v hříšné nahotě.  Tu a tam, za povyku ptáků, sn

  To ticho se táhne až do křehkosti, jak napnutá struna do minulosti a den za dnem mi připadá stejné, do dlaní sbírám ho jak vodu, beznadějně,

  Rosou se brouzdat za prvních jarních dní, kdy chomáčky dechu ještě vznáší se ve studeném objetí, kdy zimu s nadějí přemlouváme, ať svůj ledový

Noc se rychle blížila s otevřenou náručí, a když už stála na dosah pohlédla mi do očí a řekla mi, že možná časem, možná časem láska porazí ten č

Znova   První den jako nitka,  trhlinka na porcelánu tenká jako vlas, jako na zem spadlá omítka, kterou černou botou překračuješ právě včas.  

Smrt krásných snů   Milé ráno, počkej chvíli, rozervaným snům, co zbyly po tvé kruté invazi,   chci vzdát hold, vždyť každé noci si sny budují

Doteky   Z chaosu se zrodil mír, když se naše ruce poprvé setkaly. Do dna vypitý elixír, kdo ví, jestli by bez něj doteky zůstaly. Poslední ka

Oblázky   Až obejme mě luční kvítí, až předá mi zlatou ratolest, nechám strach, ať šeptá mi slova, jak zbloudilým lidem šeptá les.   Až posledn

Představa   Do měkké peřiny pohřbívám představu,  kterou jsem na provázku za sebou vlekla.    Ubíhaj vteřiny  a na snovém přístavu  mě pohřben

Docela   Náplně srdce mi přestaly psát na třetím řádku pohledu.    Slova jsem rozmazal i pro tentokrát  a smýt je z dlaní už nesvedu.    S č

Láska bílého jelena   Život je jinde,
kdo najde ho snad
je jedinou nadějí pro mnohé z nás. Vždyť nestačí víra,
když smrt si chce hr

Pod hrází   Snad jednou se mihla v dálce pod hrází dvě malá křídla co životem prochází Ta nabídla mi jedenkrát v podzimní den rámě prý naučí m