Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Nemluvil bych o kapitalismu, spíše o tržní ekonomice, která je dnes doplňována státními zasáhy. A to spolu s demokracií funguje, jak vidíme u států Evropské unie, byť samozřejmě vše není (a nikdy ani nemůže být...) dokonalé.
Označit ekonomický systém před r. 1989 za státní kapitalismus je neobvyklé, k tomu i socialismus je poměrně podivné slovo, jehož význam je velmi sporný. Shodneme se však v tom, že komunisté chtěli společné vlastnictví výrobních prostředků. To zde teoreticky před r. 1989 bylo. Nicméně v praxi jednotlivé státní podniky byly řízeny nikoliv státem, ale jejich řediteli, náměstky a další stranickou nomenklaturou. Pro toto by se s velkou nadsázkou možná hodil termín, který jsi použil, tedy státní kapitalismus. Byl to systém založený na úlitbách, korupci, známostech, šeptandě ve stylu "kdo nekrade, okrádá rodinu". Tyto návyky se přenesly i do ekonomiky tržní zaváděné po r. 1989. Za některé přehmaty 90. let tak nemohou tradiční politické strany, ani demokratický parlament, ani zastupitelská demokracie, jak se nám snaží namluvit náš premiér a další populisté, ale to, že jsme se museli zbavit ekonomického systému panujícího před r. 1989, formálně téměř na 100 % zestátněného (na rozdíl od Polska, Maďarska), v němž, jak uvádím v předešlém komentáři, i náš současný předseda vlády profesně začínal...
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Je pravdou, že mezi dnešními politiky stále převažují ti, co své pracovní kariéry začínali v 80. letech. Nicméně to je jev dočasný. Primární chybou dnešní politické scény a populismu je prosazování "programu" založeného na negativních emocích, nikoliv na pevné politické ideologii, ať již pravicové nebo levicové. A emoce, jak víme i ze soukromého života, jsou velmi vrtkavé a nestálé, což vede k tomu, že i populistické či protestní strany nejsou čitelné, neustále mění názory a utápějí se ve vnitřních rozkolech, negativní emoce tedy dostihnou i tyto strany samotné. Krásně to dnes pozorujeme na vnitřních hádkách a sporech u Pirátů.... A předtím se i Okamurovi rozpadl jeho Úsvit a musel si vymyslet jinou stranu.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Tady už zaměňujeme pojmy, neboť kapitalismus je dejme tomu ekonomický systém a demokracie je systém politický. Je však prokazatelné, už jsem to tady někde psal, že spojení demokracie a tržní ekonomiky, zajišťuje jak nejvyšší/nejširší míru svobody, tak i ekonomické prosperity. Diktatury vedou zpravidla k perzekuci, chudobě a zaostávání, pokud daný stát nemá to štěstí, že je bohatý na přírodní zdroje. Podívejme se i na dnešní svět a jasně vidíme, že jakákoliv ohniska ozbrojených konfliktů a s nimi spojeného lidského utrpení jsou vždy spojena s nějakou formou státní diktatury.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Máte-li na mysli Junckerovu účast na oslavách 200. výročí narození K. Marxe, je zajímavé, že v ČR toto kritizovali jen poslanci ODS či KDU, vládnoucí ANO mlčelo.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, jsou zločinci, nicméně od r. 2013 u nás převládá přezíravost vůči současným demokratickým institucím a roste nostalgie po režimu před r. 1989. Samotná nostalgie po svrženém autoritativním režimu není nic typicky českého, je to v podstatě přirozené a děje se ve většině zemí, které zažily přechod k demokracii. Nicméně v našem případě, kdy jsme jedním z mála států, kde si komunisté ponechali svůj původní název a jsou trvale významnou parlamentní stranou, jde o určitou raritu, která, dle mého názoru, má příčiny popsané v článku.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení i komentář.
Ty Koněve! Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. Každá doba má ráda symboly, protože jsou zkratkou a rychle něco sdělují. A dnešní komunikace na sociálních sítích je jednou velkou zkratkou, tedy vlastně jedním velkým zjednodušujícím symbolem a propagandou ve stylu "ten je přítel, ten je nepřítel". Ostatně už Platón v podstatě psal o post-truth a postfaktech, neboť ve své teorii o jeskyni uváděl, že lidé vidí pouze povrchní odlesky věcí a nejsou schopni ani ochotni vidět či rozebírat složitou podstatu věcí.
A také už Goebbels věděl, že nejlepší propagandou je ta, u které adresát nepozná, že jde o propagandu, tedy opět vidí jen odlesky. Tak třeba dnes deníky vlastněné politiky píšou pouze o tom, co se nedaří, co nám hrozí, tím pádem vyvolávají pocit, že společnost (jinak relativně blahobytná a klidná) je v permanentní krizi, aby pak mohl přijít politik, zároveň vlastník daného média, a říct "já to zachráním".
K tomu Koněvovi. Podílel se na osvobození od nacismu, v tomto je bezesporu postavou kladnou, nicméně, jak uvádím v úvaze, ve sporu o sochu nejde o to, co Koněv udělal či neudělal, ale o hodnotový spor "svoboda v. bezpečí", "EU v. Východ", "tvrdá ruka v. tolerance".
Odborníci v politice Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení a komentář, proti kterému nic nenamítám. Boj o moc, aby pak politik mohl prosadit svůj program, je nezbytnou součástí politického povolání.
A že při lákání voličů musí použít i tak trochu herecký talent, je také pravdou.
Za tento jev však můžeme my, voliči. My chceme, aby politik byl atraktivní, zábavný, na popularitě mu přidá i nějaká ta milenka nebo od dob Kennedyho třeba mladá hezká manželka. My chceme, aby politik byl vlastně celebritou ze světa zábavy, stejně jako modelky, herci, baviči. Masaryk nebo Beneš se svým sucharským projevem, upjatým přístupem k alkoholu a řečmi o morálce by dnes naprosto propadli. Že jim šlo především o zájem státu a ne jejich zájem osobní, totiž dnešního voliče vůbec nezajímá.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Tak ještě k té předešlé otázce, zda je lidem změna režimu, resp. postupné směřování k nesvobodě, jedno. Ano, částečně je to tak, bližší je košile, než-li kabát, a pokud ve společnosti v důsledku globálních událostí dominuje důraz na bezpečí a nikoliv svobodu (např. v letech 1918 - 1945, případně částečně nyní), pak voliči preferují spíše rázné a autoritativní politiky. Naším štěstím však částečně je, že tato společnost je blahobytná a má široký přístup k informacím, je ji tedy těžší ovládnout ze strany jednoho politika. Lidé jako Hitler dříve představovali pro mnohé jedinou naději, proto byli voleni, dnes by těžko kdokoliv kvůli politické ideologii šel do zákopů a vzdal by se svého mobilu, Facebooku atd.
Tím je částečně odpovězena i otázka ohledně osvícených diktátorů. Dnešní společnost je vzdělanější než ty minulé, proto se domnívám, že se již tak snadno "osvítit" nenechá, půjde spíše jen o momentálně populární politiky, kteří budou těžit z pocitu nejistoty (např. nyní Orbán v Maďarsku). Hrozí tedy nikoliv vše ovládající totality, ale spíše "měkčí" diktatury s vlastnostmi, které popisuji v posledním článku.
Ohledně Kaddáfího - tvrdí se, že pokud je země bohatá na přírodní zdroje, popř. je geograficky málo členitá, popř. v ní dominuje islámské náboženství, které spíše vyznává pevnou hierarchii a respekt k autoritám, není v ní pro demokracii příliš kořenů. To vysvětluje, proč zeměpisný oblouk od Afriky, přes Blízký východ až po Rusko, demokracii nikdy nepoznal. Jak říká jedno moudro, pokud jsou v zemi nízké daně a zdravotní péče zdarma, těžko tam budeme hledat disidenty.
Trikolóra - Klaus ml. má určité jméno, výrazné názory, je proti dnes nepopulární EU, je vzdělaný. Řada lidí jej proto může vnímat jako přívětivějšího Okamuru a bojovníka proti "sluníčkářům", proto ta popularita. Nechává-li se však fotit s fašistiskými příznivci patřícími do skupiny říkající si "Slušní lidé", není to dobré a obava z hnědnutí tu může být.
Realisté - Robejšek je intelektuál, není šířeji znám, nemůže se chlubit podnikatelským úspěchem. Zřejmě proto neuspěl. Češi rovněž většinově nejsou konzervativní národ. To, že na počátku své existence byla úspěšná konzervativní TOP 09, bylo dáno tím, že byla nová, nikoliv že byla konzervativní.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení i komentáře, pokusím se reagovat na oba.
Demokratická politika je věc potřebná a zasluhuje si ochranu. Není ničím víc než obyčejnou správou veřejných (nikoliv soukromých!)záležitostí. Jak říkal už klasik, člověk je tvor společenský a žije v politické obci s ostatnímí. V každém (i třeba jen tříčlenném) kolektivu je zákonitá tendence k tomu, že někdo bude šéfovat druhým. Demokratická politika je tak pokusem o to, aby se přirozené konflikty ve společnosti nějak rozhodovaly. Na obecní úrovni, zda třeba postavit stadion nebo opravit chodníky, na krajské úrovni, zda a kdy postavit nové nádraží či dálnici, na úrovni celostátní o tom, jakou budeme mít důchodovou reformu, jak zajistit vyšší počet zdravotníků v nemocnicích nebo jak zajistit, aby soudy rozhodovaly rychleji a zároveň spravedlivě. To jsou ony (zcela obyčejné) základní otázky správy věcí veřejných. Tyto otázky, zda např. částečně zpoplatnit zdravotnictví, se mají rozhodovat podle určité politické ideologie - politik pravicový řekne "ano, zpoplatnit,každý je totiž odpovědný za své vlastní zdraví". Politik levicový řekne "ne, nezpoplatňovat, ne všicni na to máme a chudí mohou být poplatky ohroženi, zdravotní péči má zcela financovat stát". Bohužel v tomto smyslu se dnes politika nedělá. Od většiny stran slyšíme jen fráze o boji proti něčemu, popř. se politici přizpůsobují momentálně populárním (a zcela nepodstatným)tématům, které diskutují na Twitteru (např. zda zrušit střídání letního a zimního času nebo zda umožnit adopce gayům). Prezentování politiky jako pouhé zábavy na sociálních sítích a řízení se krátkodobými hledisky dle toho, co momentálně vzbuzuje emoce, je však extrémně nebezpečné.
Vede to ke zmatenosti, nepřehlednosti. Výmluvný je právě příklad regulačních poplatků ve zdravotnictví, kdy jsme se třeba od Babiše jasný názor nedozvěděli, neboť on přemýšlel pouze podle toho, komu se zalíbí. Z oné nepřehlednosti a prázdných slibů pak může vzejít diktátor, který slíbí onen pořádek bez hádek a "politikaření" a všechny vady svede na nějakého VNĚJŠÍHO nepřítele, který stojí mimo nás (dnes patrně na EU nebo migranty), tedy ano, je zde riziko hnědnutí.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Problém ovšem je, proč byznys do politiky prorůstá. Lidé jako Berlusconi, Trump, Babiš, tedy velkopodnikatelé v politice, nespadli z nebe ani nebyli dosazeni na hlavních tanků. Byli zvoleni v regulérních volbách. Proč? Lidé jim věří v tezi, že jejich podnikatelský úspěch zajistí, že splní i své plány v politice a zajistí všeobecné blaho. Babiš lidem říká "já jsem jako vy, nejsem jako oni, tedy nejsem politik, ale díky podnikání vím, jak na to, mám sílu něco změnit". A lidé jdou za ním.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za čtení a komentář. I přes ideologické vyprázdnění politiky se však přesto domnívám, že je lépe, pokud onen boj, případně i špína, v demokracii alespoň částečně probíhají na očích veřejnosti, a nejsou tajeny ani ututlávány, jak tomu bylo, jak správně uvádíte, za komunistů, resp. jak tomu je ve všech nedemokratických režimech, které falešně barví svět narůžovo.
Jsi fašista! A co to vlastně znamená? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, každé násilí nemusí být nutně fašismus, fašismus má ty znaky, které uvádím v článku.
Fašismus ani nacismus neznárodňovaly, ani o to neměly snahu, pouze uvádím, že ve svých myšlenkách se zastávaly zájmů dělníků a možná (byť je to spekulace) by, pokud by zůstaly u moci, ke znárodnění přistoupily.
Srovnávat genocidu v Habeši a genocidu nacistickou není úplně přiměřené. Italský postup v Habeši byla dobyvačná a mocenská válka, kterou předtím i potom vedla řada zemí. Nacistický postup vytvořit eugenicky vyšší rasu a jakési vědecké vyhlazování lidí v zájmu vyšších cílů představovalo kvalitativně odlišnou kategorii.
"Mussolini byl rozjívený spratek a dareba". Na toto pozor. Sice to říkám až nyní, ale každou debatu o fašismu/nacismu bychom měli začít jedním prostým konstatováním: jak Mussolini, tak Hitler byli do tamních parlamentů zvoleni v regulérních a férových volbách. Tudíž vyhráli u lidí. Pokud byl třeba i Hitler jenom blázen a závislák na pervitinu, jak se často tvrdí, jaktože jej volilo cca 16 mil. Němců a věřili mu až do samého konce? Fašismus ani nacismus tedy nelze odmítnout s tím, že se údajně jedná o ideologie pouze pro darebáky nebo šílence a slušný člověk s nimi nemá nic společného. Tak snadné to bohužel není. Tyto dvě idologie jsou v každém z nás.
Jsi fašista! A co to vlastně znamená? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Je to tak. Autoritativní režimy jsou založeny na manipulaci a snaze prostř. jednoduchých řešení, resp. řečmi o nutnosti vymést Augiášův chlév a odstranit údajně všudypřítomnou korupci, ovládat veřejné mínění a zanést do společnosti nenávist vůči údajným viníkům. A to je cesta do pekel.
Jinak rozdíl mezi italským fašismem a německým nacismem je (kromě onoho rasového prvku chybějícího v Itálii) i v tom, že nacismu se lépe podařilo ovládnout německou společnost. Naproti tomu v Itálii zůstal silný vliv katolické církve, u moci také zůstal i italský král. Navíc fašisté narazili na to, na co každý vládce v moderní Itálii a sice problém dvou Itálií, tedy bohatého severu a chudého jihu. Na jihu Itálie se fašisté nikdy pořádně k moci nedostali, byl zde jen jakýsi kult Mussoliniho, ale rozhodný vliv si tu ponechali rodinné klany. Tedy i v tomto byl fašistický režim v Itálii mnohem slabší než jeho německý "kolega".
Jsi fašista! A co to vlastně znamená? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Fašismus ani nacismus nelze označit jako pravicové režimy. Mluvit o fašistovi jako krajním pravičákovi, to je spíše taková komunistická propaganda. Jsou to, jak uvádíš, především režimy nedemokratické.
Ostatně slovo nacismus znamená právě zkratku slov nacionální socialismus (komunisté právě z tohoto důvodu toto sousloví záměrně nechtěli vzít na vědomí, a proto i Hitlera nepřesně označovali za fašistu).
Také Mussolini byl původně socialista. Socialistické aspekty fašismu i nacismu nejlépe vystihuje to, že byly zaměřeny proti tradičním elitám a mluvily/zastávaly se širokých mas (dělníků). Ke znárodňování se sice tyto režimy nedostaly, ale pokud by trvaly déle, možná by k němu došlo.
Ke komunismu: ano, i tyto režimy se vyvíjely různě a v různých zemích. Režimy v Československu či NDR byly např. mnohem tvrdší než v Maďarsku/Polsku. Ve většině zemí pak komunistické režimy postupně měkly. Nelze tak třeba co do míry pronásledování a vynucování si souhlasu obyvatelstva srovnávat Československo padesátých let a Československo osmdesátých let.