Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Je virus černou labutí? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Bohužel je to tak.
Proto bychom se na hesla o vládě odborníků neměli nechat zlákat. Politiky totiž aspoň můžeme pravidelně vyměnit cestou voleb. Pokud by ale někdo tvrdil, že nám vládne nikoliv proto, že jsme jej zvolili, ale proto, že je "odborník", pak je to cesta k diktatuře.
Stíhání Jakeše a Štrougala aneb trestat, odpustit, zapomenout? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. No... ono používání odkazů na Machiavelliho není v tomto směru vůči tomuto politickému filozofi spravedlivé. N. Machiavelli byl myslitel, který se ve svých Rozpravách zabýval nikoliv tím, jak vládnout a jak moc využít, ale naopak, jak ji co nejvíce omezit, aby co nejméně zasahovala do života společnosti a nebyla zneužitelná, a to bez ohledu na toho, kdo vládne.
Ohledně trestání zločinů autoritativního režimu je v článku uvedeno, že postkomunistické režimy příliš netrestaly, a to právě pro dlouhodobé trvání nedemokratického vládnutí a jeho širokého prorostení společností.
Z ostatních zemí, které se bývalé autoritáře snažily stíhat, to v podstatě byly jen Argentina a Řecko. Tyto státy ihned po nastolení demokracie realizovaly procesy s bývalými představiteli vojenských diktatur. Jinak ani představitelé ostatních jihoamerických diktatur (Pinochet), popř. frankisté či salazarovci ve Španělsku, resp. Portugalsku trestáni nebyli. Právní pronásledování a postihy nacistů jsou pak samostatnou kapitolou.
Tedy to, že zapomínáme na zločiny komunismu, není dáno tím, že nebyli potrestáni jeho představitelé, ale proto, že roste nostalgie po tomto režimu (viz článek "Ano, bylo líp") a dále tím, že společnost v 90. letech jaksi podvědomě přistoupila k jakémusi historickému kompromisu s minulostí a přiznání, že komunismus jsme si částečně nastolili sami.
Ohledně odpovědnosti za politická rozhodnutí - ano, za politická rozhodnutí tak trochu odpovídáme všichni ve stylu rčení "máme-li křivá ústa, nezlobme se na zrcadlo". Právě v tom je demokracie nepříjemná pro naše svědomí, a proto bychom se jí možná dnes rádi zbavili...
Je virus černou labutí? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. Ano, virus ukázal, že odbornici vládnout nemohou, neboť i oni se chovají jako politici, tedy ve výsledku se vzájemně obviňují, kdo co víc pokazil a kdo je větším neodborníkem.
Dokazuje to, že jedno odborně objektivně správné řešení neexistuje, vše má svůj rub a líc. V demokratické správě věcí veřejných se pak za správné považuje to rozhodnutí, pro které se vysloví politik demokraticky zvolený většinou.
Ohánění se odborností tak často znamená pouze zastírání vlastních mocenských ambicí, kdy v podstatě dotyčný chce, aby bylo po jeho, ale nazve se odborníkem (vice asi článek "Odborníci v politice".
Je virus černou labutí? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Díky za oba komentáře, pro případný zájem o další pohled z právní stránky (neříkám, že ve všem automaticky správný) na tomto odkaze s názory advokátů Václava Vlka či Zdeňka Koudelky:
http://blog.aktualne.cz/blogy/vendula-zahumenska.php?itemid=36081
Novoroční úvaha Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení a komentář. Jsem však názoru, že právě hledání nepřátel je alfou a omegou populistické rétoriky, která realitu černobíle rozděluje na "čistý lid" v. "zkorumpované politiky". Proto třeba Trumpova řeč o zatuchlé bažině, kterou je třeba vypustit. Nepřítel je navíc vždy hledán vně, ať už jde o brexit, kdy se Britové domnívají, že za jejich problémy může EU a Johnson si příznivce získává řečmi o vracení sebedůvěry Britům.
Postava Radosty pak zdařile ukazuje, jak jsou lidé ochotni nechat se svést zdánlivě neškodnými sliby o obecném blahu. Je pravdou, že tvůrci filmu tehdy museli své sdělení zaobalit, aby film neměl problémy s cenzurou. Podobně to nacházíme třeba u filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, který je rovněž velmi potměšilou a nenápadnou kritikou myšlenky, že společnost se dá vědecky a dokonale řídit nějakou ideologií či poučkami. Kritikou tak skrytou, že film skutečně procházel velmi snadno a žádné problémy s cenzory neměl.
Neřekl bych tedy, že postava Radosty je "extrémně vyhraněná" - její vůdcovství je spíše vykreslováno velmi jemně a nenápadně tak, abychom si dané podstaty nevšimli. O to víc je pak účinější.
Ano, bylo líp Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení, nicméně Váš komentář je poněkud nejasný, neboť v něm nezaznívá ani jediný argument proti názorům uvedeným v mém článku. Pokud jmenujete Pavla Kosatíka, tak velmi povrchní jsou jeho scénáře k seriálu České století, v němž se nabízí tradiční pohled ve stylu zlí politikové v. odvážný lid. Krásně je tento vadný pohled vidět například na rozhovoru Beneše s Moravcem, který si Kosatík (a Robert Sedláček) vymysleli, aby vykreslili Mnichovskou krizi tak, jak ji rádi a alibisticky vidíme. Když jsem se s Kosatíkem o tomto pokoušel diskutovat, nijak mi věcně neoponoval, jen mi odvětil, že jsem zabedněný, což je typická ukázka českého přístupu k jiným názorům: nediskutujeme, ale oponenta urážíme.
Pokud argumentujete odkazy na literaturu a Pavla Tigrida, také doporučuji knihu, a to od Jana Tesaře pod názvem Mnichovský komplex. Názory Tesaře na Tigridovu osobu v této knize uvedené jsou velmi zajímavé.
Co se týče rozborů příčin puče v r. 1948, ty jsou naznačeny v mém článku o Listopadu 89. Lidé si prošli protektorátem a hospodářskou krizí, tedy uvěřili komunistické tezi, že s komunisty "bude líp", za vše mohou pravicové strany (dnes je slovo "pravicové" pouze rétoricky zaměněno za "tradiční") a komunismus si proto sami zvolili. Máte pravdu, že i toto je jedna z příčin nostalgie po komunismu, v mé úvaze se však věnuji příčinám o něco aktuálnějším.
Stíhání Jakeše a Štrougala aneb trestat, odpustit, zapomenout? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, je zde problém v tom, že Jakeš v klidu chodil na demonstrace, vystupoval ve veřejných diskusích, strana, která je přímou nástupkyní jeho KSČ nyní podporuje vládu. A my jej nyní a náhle chceme soudit... Je to tedy tradiční konflikt mezi morálkou a politikou. Morálka říká "ano, soudit", neboť má svá univerzálně platná pravidla. Avšak politika trochu chladněji a pragmatičtěji odpovídá: "ověřte si nejprve politickou nákladnost takového procesu, chceme jej vůbec, kolik procent voličů to ocení, nepřispěje takový proces k většímu nárustu zbytečného konfliktu ve společnosti, k růstu radikality, neposílí v konečném důsledku extremistické proudy?".
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Obávám se, že politiku, resp. systém zastupitelské demokracie, poněkud přeceňujete.
Demokracie totiž neřeší problém.
Demokracie pouze zajišťuje, že politici jsou pravidelně obměňováni ve svobodných volbách.
Nic víc.
Není v jejích silách zajistit světový mír nebo to, aby člověk na stáří nebyl přítěží pro své blízké.
Není v silách žádného politického systému ani politika zajistit, že se nebude krást, že nebude korupce, že budeme všichni šťastní.
Vlády obvykle selhávají včetně vlád demokratických.
Podívejme se přitom na autoritářské státy, které dříve v mnoha zemích vládly, ať už to byly komunismy, fašismy nebo vojenské diktatury třeba v Jižní Americe. Tyto režimy měly pro řížení společnosti velmi silné páky, neboť se nemusely ohlížet na demokratické mechanismy. Mohly zkrátka rozhodnout bez
jakékoliv diskuse: přesto ekonomika v diktaturách zaostávala, problémy soužití
s menšinami přetrvávaly také, lidé kradli, podváděli, chybovali.
Rozdíl mezi diktaturou a demokracií je pouze v tom, že v diktatuře se o špatných věcech nemluví, resp. je o tom přímo zakázáno mluvit. Například v době komunismu se nehovořilo ani třeba o surových vraždách, aby to nekazilo dojem, neboť v komunismu jsou přece všichni šťastní a vrazi nejsou. Podobně nebyli ani bezdomovci, neboť takoví lidé se buď zavřeli do vězení za to, že nepracovali (trestný čin příživnictví) nebo v lepším případě do blázince.
Vaše tvrzení, že za komunismu "nebylo špatně" tedy patrně vychází z toho, že režim budil dojem většího pořádku. Těžko si třeba představíme, že předseda místního komunistického národního výboru by byl v Rudém právu pranýřován pro braní úplatků. To, že se však v tisku o takových věcech nemluvilo, neznamená, že nebyly.
Demokracie má tedy výhodu pouze ve své otevřenosti a v tom, že vykazuje menší míru násilí ze strany veřejné moci (neříkám přitom , že v ní nasilí zcela absentuje). Ostatně, a to už se opakuji, ozbrojené konflikty, o kterých hovoříte (Jugoslávie, Sýrie, Kuvajt, Kurdové) ani v jednom případě nevyvoval demokratický stát nebo demokratická vláda. Také dvě světové války, které až dodnes ovlivňují chod mezinárodního společenství, v obou případech vyvolala nedemokratická státní moc.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Článek není o Jugoslávii, Kuvajtu, Sýrii, ale vztahu Čechů ke komunistické ideologii a hledání důvodů, proč byla a je pozice komunistů v naší zemi takto silná, a proč se režim držel tak dlouho. Ve svém komentáři jste si ani jednoho z těchto důvodů nevšiml.
Pokud bychom se měli vrátit k Vámi jmenovaným zemím, tak např. s bombardováním Jugoslávie v r. 1999 jsem nesouhlasil, byť Miloševičův režim nebyl demokratický. Nicméně místní vývoj v devadesátých letech byl dán dlouhodobým nepřátelstvím mezi Srby a Chorvaty a odlišnou kulturou obou národů (např. i náboženskou, jazykovou), odlišným historickým vývoje. Tento dlouhodobý konflikt byl Titovým režimem pouze uměle utlumen. Chyba západních zemí na jugoslávské válce byla případně v tom, že po rozpadu sovětského bloku z účelových důvodů ztratily na jednotné Jugoslávii politický zájem.
Krize v arabských zemích je dána pádem dlouholetých nedemokratických režimů a obtížných zaváděním demokratických procedur, se kterými tato část světa nemá
historickou zkušenost. Tzv. arabské jaro přitom nebylo způsobeno politicky, ale prostou skutečností - neúrodou, která zavinila, že obyvatelstvo začalo ekonomicky strádat a obrátilo zlobu proti dlouholetým autoritativním vůdcům v těchto zemích.
Jak však uvádím, nic z toho se netýká tématu v mém článku.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Nedomnívám se, že případná absence vlastní zkušenosti automaticky brání člověku, aby hodnotil či uváděl názor. Ano, je problematické se vžít do pocitů tehdejších lidí a vždy je nutné brát v potaz, že se na historii díváme zpětně a víme, že v r. 1989 režim skončil. Tuto nespornou výhodu lidé žijící v nedemokracii neměli. Přesto například protektorát a s ním spojené události většina z nás již nezažila, ale můžeme jej hodnotit, což ostatně činí i většina historiků. Navíc, zažil-li člověk jak režim před r. 89, tak po něm, nemusí to nutně znamenat, že stál na obou stranách barikády. Podobně problematicky prezident Zeman argumentuje při zdůvodnění své avizované neúčasti při připomínkách 30. výročí sametové revoluce, když svou neúčast odůvodňuje tím, že zde budou jiní lidé než před 30 lety. Loňské 100. výročí republiky prezident připomínal a zcela jistě u toho byli jiní lidé než v r. 1918.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Nemluvil bych o kapitalismu, spíše o tržní ekonomice, která je dnes doplňována státními zasáhy. A to spolu s demokracií funguje, jak vidíme u států Evropské unie, byť samozřejmě vše není (a nikdy ani nemůže být...) dokonalé.
Označit ekonomický systém před r. 1989 za státní kapitalismus je neobvyklé, k tomu i socialismus je poměrně podivné slovo, jehož význam je velmi sporný. Shodneme se však v tom, že komunisté chtěli společné vlastnictví výrobních prostředků. To zde teoreticky před r. 1989 bylo. Nicméně v praxi jednotlivé státní podniky byly řízeny nikoliv státem, ale jejich řediteli, náměstky a další stranickou nomenklaturou. Pro toto by se s velkou nadsázkou možná hodil termín, který jsi použil, tedy státní kapitalismus. Byl to systém založený na úlitbách, korupci, známostech, šeptandě ve stylu "kdo nekrade, okrádá rodinu". Tyto návyky se přenesly i do ekonomiky tržní zaváděné po r. 1989. Za některé přehmaty 90. let tak nemohou tradiční politické strany, ani demokratický parlament, ani zastupitelská demokracie, jak se nám snaží namluvit náš premiér a další populisté, ale to, že jsme se museli zbavit ekonomického systému panujícího před r. 1989, formálně téměř na 100 % zestátněného (na rozdíl od Polska, Maďarska), v němž, jak uvádím v předešlém komentáři, i náš současný předseda vlády profesně začínal...
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Je pravdou, že mezi dnešními politiky stále převažují ti, co své pracovní kariéry začínali v 80. letech. Nicméně to je jev dočasný. Primární chybou dnešní politické scény a populismu je prosazování "programu" založeného na negativních emocích, nikoliv na pevné politické ideologii, ať již pravicové nebo levicové. A emoce, jak víme i ze soukromého života, jsou velmi vrtkavé a nestálé, což vede k tomu, že i populistické či protestní strany nejsou čitelné, neustále mění názory a utápějí se ve vnitřních rozkolech, negativní emoce tedy dostihnou i tyto strany samotné. Krásně to dnes pozorujeme na vnitřních hádkách a sporech u Pirátů.... A předtím se i Okamurovi rozpadl jeho Úsvit a musel si vymyslet jinou stranu.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Tady už zaměňujeme pojmy, neboť kapitalismus je dejme tomu ekonomický systém a demokracie je systém politický. Je však prokazatelné, už jsem to tady někde psal, že spojení demokracie a tržní ekonomiky, zajišťuje jak nejvyšší/nejširší míru svobody, tak i ekonomické prosperity. Diktatury vedou zpravidla k perzekuci, chudobě a zaostávání, pokud daný stát nemá to štěstí, že je bohatý na přírodní zdroje. Podívejme se i na dnešní svět a jasně vidíme, že jakákoliv ohniska ozbrojených konfliktů a s nimi spojeného lidského utrpení jsou vždy spojena s nějakou formou státní diktatury.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Máte-li na mysli Junckerovu účast na oslavách 200. výročí narození K. Marxe, je zajímavé, že v ČR toto kritizovali jen poslanci ODS či KDU, vládnoucí ANO mlčelo.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, jsou zločinci, nicméně od r. 2013 u nás převládá přezíravost vůči současným demokratickým institucím a roste nostalgie po režimu před r. 1989. Samotná nostalgie po svrženém autoritativním režimu není nic typicky českého, je to v podstatě přirozené a děje se ve většině zemí, které zažily přechod k demokracii. Nicméně v našem případě, kdy jsme jedním z mála států, kde si komunisté ponechali svůj původní název a jsou trvale významnou parlamentní stranou, jde o určitou raritu, která, dle mého názoru, má příčiny popsané v článku.