Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Stíhání Jakeše a Štrougala aneb trestat, odpustit, zapomenout? Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, je zde problém v tom, že Jakeš v klidu chodil na demonstrace, vystupoval ve veřejných diskusích, strana, která je přímou nástupkyní jeho KSČ nyní podporuje vládu. A my jej nyní a náhle chceme soudit... Je to tedy tradiční konflikt mezi morálkou a politikou. Morálka říká "ano, soudit", neboť má svá univerzálně platná pravidla. Avšak politika trochu chladněji a pragmatičtěji odpovídá: "ověřte si nejprve politickou nákladnost takového procesu, chceme jej vůbec, kolik procent voličů to ocení, nepřispěje takový proces k většímu nárustu zbytečného konfliktu ve společnosti, k růstu radikality, neposílí v konečném důsledku extremistické proudy?".
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Obávám se, že politiku, resp. systém zastupitelské demokracie, poněkud přeceňujete.
Demokracie totiž neřeší problém.
Demokracie pouze zajišťuje, že politici jsou pravidelně obměňováni ve svobodných volbách.
Nic víc.
Není v jejích silách zajistit světový mír nebo to, aby člověk na stáří nebyl přítěží pro své blízké.
Není v silách žádného politického systému ani politika zajistit, že se nebude krást, že nebude korupce, že budeme všichni šťastní.
Vlády obvykle selhávají včetně vlád demokratických.
Podívejme se přitom na autoritářské státy, které dříve v mnoha zemích vládly, ať už to byly komunismy, fašismy nebo vojenské diktatury třeba v Jižní Americe. Tyto režimy měly pro řížení společnosti velmi silné páky, neboť se nemusely ohlížet na demokratické mechanismy. Mohly zkrátka rozhodnout bez
jakékoliv diskuse: přesto ekonomika v diktaturách zaostávala, problémy soužití
s menšinami přetrvávaly také, lidé kradli, podváděli, chybovali.
Rozdíl mezi diktaturou a demokracií je pouze v tom, že v diktatuře se o špatných věcech nemluví, resp. je o tom přímo zakázáno mluvit. Například v době komunismu se nehovořilo ani třeba o surových vraždách, aby to nekazilo dojem, neboť v komunismu jsou přece všichni šťastní a vrazi nejsou. Podobně nebyli ani bezdomovci, neboť takoví lidé se buď zavřeli do vězení za to, že nepracovali (trestný čin příživnictví) nebo v lepším případě do blázince.
Vaše tvrzení, že za komunismu "nebylo špatně" tedy patrně vychází z toho, že režim budil dojem většího pořádku. Těžko si třeba představíme, že předseda místního komunistického národního výboru by byl v Rudém právu pranýřován pro braní úplatků. To, že se však v tisku o takových věcech nemluvilo, neznamená, že nebyly.
Demokracie má tedy výhodu pouze ve své otevřenosti a v tom, že vykazuje menší míru násilí ze strany veřejné moci (neříkám přitom , že v ní nasilí zcela absentuje). Ostatně, a to už se opakuji, ozbrojené konflikty, o kterých hovoříte (Jugoslávie, Sýrie, Kuvajt, Kurdové) ani v jednom případě nevyvoval demokratický stát nebo demokratická vláda. Také dvě světové války, které až dodnes ovlivňují chod mezinárodního společenství, v obou případech vyvolala nedemokratická státní moc.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Článek není o Jugoslávii, Kuvajtu, Sýrii, ale vztahu Čechů ke komunistické ideologii a hledání důvodů, proč byla a je pozice komunistů v naší zemi takto silná, a proč se režim držel tak dlouho. Ve svém komentáři jste si ani jednoho z těchto důvodů nevšiml.
Pokud bychom se měli vrátit k Vámi jmenovaným zemím, tak např. s bombardováním Jugoslávie v r. 1999 jsem nesouhlasil, byť Miloševičův režim nebyl demokratický. Nicméně místní vývoj v devadesátých letech byl dán dlouhodobým nepřátelstvím mezi Srby a Chorvaty a odlišnou kulturou obou národů (např. i náboženskou, jazykovou), odlišným historickým vývoje. Tento dlouhodobý konflikt byl Titovým režimem pouze uměle utlumen. Chyba západních zemí na jugoslávské válce byla případně v tom, že po rozpadu sovětského bloku z účelových důvodů ztratily na jednotné Jugoslávii politický zájem.
Krize v arabských zemích je dána pádem dlouholetých nedemokratických režimů a obtížných zaváděním demokratických procedur, se kterými tato část světa nemá
historickou zkušenost. Tzv. arabské jaro přitom nebylo způsobeno politicky, ale prostou skutečností - neúrodou, která zavinila, že obyvatelstvo začalo ekonomicky strádat a obrátilo zlobu proti dlouholetým autoritativním vůdcům v těchto zemích.
Jak však uvádím, nic z toho se netýká tématu v mém článku.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Nedomnívám se, že případná absence vlastní zkušenosti automaticky brání člověku, aby hodnotil či uváděl názor. Ano, je problematické se vžít do pocitů tehdejších lidí a vždy je nutné brát v potaz, že se na historii díváme zpětně a víme, že v r. 1989 režim skončil. Tuto nespornou výhodu lidé žijící v nedemokracii neměli. Přesto například protektorát a s ním spojené události většina z nás již nezažila, ale můžeme jej hodnotit, což ostatně činí i většina historiků. Navíc, zažil-li člověk jak režim před r. 89, tak po něm, nemusí to nutně znamenat, že stál na obou stranách barikády. Podobně problematicky prezident Zeman argumentuje při zdůvodnění své avizované neúčasti při připomínkách 30. výročí sametové revoluce, když svou neúčast odůvodňuje tím, že zde budou jiní lidé než před 30 lety. Loňské 100. výročí republiky prezident připomínal a zcela jistě u toho byli jiní lidé než v r. 1918.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Nemluvil bych o kapitalismu, spíše o tržní ekonomice, která je dnes doplňována státními zasáhy. A to spolu s demokracií funguje, jak vidíme u států Evropské unie, byť samozřejmě vše není (a nikdy ani nemůže být...) dokonalé.
Označit ekonomický systém před r. 1989 za státní kapitalismus je neobvyklé, k tomu i socialismus je poměrně podivné slovo, jehož význam je velmi sporný. Shodneme se však v tom, že komunisté chtěli společné vlastnictví výrobních prostředků. To zde teoreticky před r. 1989 bylo. Nicméně v praxi jednotlivé státní podniky byly řízeny nikoliv státem, ale jejich řediteli, náměstky a další stranickou nomenklaturou. Pro toto by se s velkou nadsázkou možná hodil termín, který jsi použil, tedy státní kapitalismus. Byl to systém založený na úlitbách, korupci, známostech, šeptandě ve stylu "kdo nekrade, okrádá rodinu". Tyto návyky se přenesly i do ekonomiky tržní zaváděné po r. 1989. Za některé přehmaty 90. let tak nemohou tradiční politické strany, ani demokratický parlament, ani zastupitelská demokracie, jak se nám snaží namluvit náš premiér a další populisté, ale to, že jsme se museli zbavit ekonomického systému panujícího před r. 1989, formálně téměř na 100 % zestátněného (na rozdíl od Polska, Maďarska), v němž, jak uvádím v předešlém komentáři, i náš současný předseda vlády profesně začínal...
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Je pravdou, že mezi dnešními politiky stále převažují ti, co své pracovní kariéry začínali v 80. letech. Nicméně to je jev dočasný. Primární chybou dnešní politické scény a populismu je prosazování "programu" založeného na negativních emocích, nikoliv na pevné politické ideologii, ať již pravicové nebo levicové. A emoce, jak víme i ze soukromého života, jsou velmi vrtkavé a nestálé, což vede k tomu, že i populistické či protestní strany nejsou čitelné, neustále mění názory a utápějí se ve vnitřních rozkolech, negativní emoce tedy dostihnou i tyto strany samotné. Krásně to dnes pozorujeme na vnitřních hádkách a sporech u Pirátů.... A předtím se i Okamurovi rozpadl jeho Úsvit a musel si vymyslet jinou stranu.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Tady už zaměňujeme pojmy, neboť kapitalismus je dejme tomu ekonomický systém a demokracie je systém politický. Je však prokazatelné, už jsem to tady někde psal, že spojení demokracie a tržní ekonomiky, zajišťuje jak nejvyšší/nejširší míru svobody, tak i ekonomické prosperity. Diktatury vedou zpravidla k perzekuci, chudobě a zaostávání, pokud daný stát nemá to štěstí, že je bohatý na přírodní zdroje. Podívejme se i na dnešní svět a jasně vidíme, že jakákoliv ohniska ozbrojených konfliktů a s nimi spojeného lidského utrpení jsou vždy spojena s nějakou formou státní diktatury.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Máte-li na mysli Junckerovu účast na oslavách 200. výročí narození K. Marxe, je zajímavé, že v ČR toto kritizovali jen poslanci ODS či KDU, vládnoucí ANO mlčelo.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Ano, jsou zločinci, nicméně od r. 2013 u nás převládá přezíravost vůči současným demokratickým institucím a roste nostalgie po režimu před r. 1989. Samotná nostalgie po svrženém autoritativním režimu není nic typicky českého, je to v podstatě přirozené a děje se ve většině zemí, které zažily přechod k demokracii. Nicméně v našem případě, kdy jsme jedním z mála států, kde si komunisté ponechali svůj původní název a jsou trvale významnou parlamentní stranou, jde o určitou raritu, která, dle mého názoru, má příčiny popsané v článku.
Listopad 89 jako fake Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení i komentář.
Ty Koněve! Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za komentář. Každá doba má ráda symboly, protože jsou zkratkou a rychle něco sdělují. A dnešní komunikace na sociálních sítích je jednou velkou zkratkou, tedy vlastně jedním velkým zjednodušujícím symbolem a propagandou ve stylu "ten je přítel, ten je nepřítel". Ostatně už Platón v podstatě psal o post-truth a postfaktech, neboť ve své teorii o jeskyni uváděl, že lidé vidí pouze povrchní odlesky věcí a nejsou schopni ani ochotni vidět či rozebírat složitou podstatu věcí.
A také už Goebbels věděl, že nejlepší propagandou je ta, u které adresát nepozná, že jde o propagandu, tedy opět vidí jen odlesky. Tak třeba dnes deníky vlastněné politiky píšou pouze o tom, co se nedaří, co nám hrozí, tím pádem vyvolávají pocit, že společnost (jinak relativně blahobytná a klidná) je v permanentní krizi, aby pak mohl přijít politik, zároveň vlastník daného média, a říct "já to zachráním".
K tomu Koněvovi. Podílel se na osvobození od nacismu, v tomto je bezesporu postavou kladnou, nicméně, jak uvádím v úvaze, ve sporu o sochu nejde o to, co Koněv udělal či neudělal, ale o hodnotový spor "svoboda v. bezpečí", "EU v. Východ", "tvrdá ruka v. tolerance".
Odborníci v politice Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení a komentář, proti kterému nic nenamítám. Boj o moc, aby pak politik mohl prosadit svůj program, je nezbytnou součástí politického povolání.
A že při lákání voličů musí použít i tak trochu herecký talent, je také pravdou.
Za tento jev však můžeme my, voliči. My chceme, aby politik byl atraktivní, zábavný, na popularitě mu přidá i nějaká ta milenka nebo od dob Kennedyho třeba mladá hezká manželka. My chceme, aby politik byl vlastně celebritou ze světa zábavy, stejně jako modelky, herci, baviči. Masaryk nebo Beneš se svým sucharským projevem, upjatým přístupem k alkoholu a řečmi o morálce by dnes naprosto propadli. Že jim šlo především o zájem státu a ne jejich zájem osobní, totiž dnešního voliče vůbec nezajímá.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Tak ještě k té předešlé otázce, zda je lidem změna režimu, resp. postupné směřování k nesvobodě, jedno. Ano, částečně je to tak, bližší je košile, než-li kabát, a pokud ve společnosti v důsledku globálních událostí dominuje důraz na bezpečí a nikoliv svobodu (např. v letech 1918 - 1945, případně částečně nyní), pak voliči preferují spíše rázné a autoritativní politiky. Naším štěstím však částečně je, že tato společnost je blahobytná a má široký přístup k informacím, je ji tedy těžší ovládnout ze strany jednoho politika. Lidé jako Hitler dříve představovali pro mnohé jedinou naději, proto byli voleni, dnes by těžko kdokoliv kvůli politické ideologii šel do zákopů a vzdal by se svého mobilu, Facebooku atd.
Tím je částečně odpovězena i otázka ohledně osvícených diktátorů. Dnešní společnost je vzdělanější než ty minulé, proto se domnívám, že se již tak snadno "osvítit" nenechá, půjde spíše jen o momentálně populární politiky, kteří budou těžit z pocitu nejistoty (např. nyní Orbán v Maďarsku). Hrozí tedy nikoliv vše ovládající totality, ale spíše "měkčí" diktatury s vlastnostmi, které popisuji v posledním článku.
Ohledně Kaddáfího - tvrdí se, že pokud je země bohatá na přírodní zdroje, popř. je geograficky málo členitá, popř. v ní dominuje islámské náboženství, které spíše vyznává pevnou hierarchii a respekt k autoritám, není v ní pro demokracii příliš kořenů. To vysvětluje, proč zeměpisný oblouk od Afriky, přes Blízký východ až po Rusko, demokracii nikdy nepoznal. Jak říká jedno moudro, pokud jsou v zemi nízké daně a zdravotní péče zdarma, těžko tam budeme hledat disidenty.
Trikolóra - Klaus ml. má určité jméno, výrazné názory, je proti dnes nepopulární EU, je vzdělaný. Řada lidí jej proto může vnímat jako přívětivějšího Okamuru a bojovníka proti "sluníčkářům", proto ta popularita. Nechává-li se však fotit s fašistiskými příznivci patřícími do skupiny říkající si "Slušní lidé", není to dobré a obava z hnědnutí tu může být.
Realisté - Robejšek je intelektuál, není šířeji znám, nemůže se chlubit podnikatelským úspěchem. Zřejmě proto neuspěl. Češi rovněž většinově nejsou konzervativní národ. To, že na počátku své existence byla úspěšná konzervativní TOP 09, bylo dáno tím, že byla nová, nikoliv že byla konzervativní.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Děkuji za čtení i komentáře, pokusím se reagovat na oba.
Demokratická politika je věc potřebná a zasluhuje si ochranu. Není ničím víc než obyčejnou správou veřejných (nikoliv soukromých!)záležitostí. Jak říkal už klasik, člověk je tvor společenský a žije v politické obci s ostatnímí. V každém (i třeba jen tříčlenném) kolektivu je zákonitá tendence k tomu, že někdo bude šéfovat druhým. Demokratická politika je tak pokusem o to, aby se přirozené konflikty ve společnosti nějak rozhodovaly. Na obecní úrovni, zda třeba postavit stadion nebo opravit chodníky, na krajské úrovni, zda a kdy postavit nové nádraží či dálnici, na úrovni celostátní o tom, jakou budeme mít důchodovou reformu, jak zajistit vyšší počet zdravotníků v nemocnicích nebo jak zajistit, aby soudy rozhodovaly rychleji a zároveň spravedlivě. To jsou ony (zcela obyčejné) základní otázky správy věcí veřejných. Tyto otázky, zda např. částečně zpoplatnit zdravotnictví, se mají rozhodovat podle určité politické ideologie - politik pravicový řekne "ano, zpoplatnit,každý je totiž odpovědný za své vlastní zdraví". Politik levicový řekne "ne, nezpoplatňovat, ne všicni na to máme a chudí mohou být poplatky ohroženi, zdravotní péči má zcela financovat stát". Bohužel v tomto smyslu se dnes politika nedělá. Od většiny stran slyšíme jen fráze o boji proti něčemu, popř. se politici přizpůsobují momentálně populárním (a zcela nepodstatným)tématům, které diskutují na Twitteru (např. zda zrušit střídání letního a zimního času nebo zda umožnit adopce gayům). Prezentování politiky jako pouhé zábavy na sociálních sítích a řízení se krátkodobými hledisky dle toho, co momentálně vzbuzuje emoce, je však extrémně nebezpečné.
Vede to ke zmatenosti, nepřehlednosti. Výmluvný je právě příklad regulačních poplatků ve zdravotnictví, kdy jsme se třeba od Babiše jasný názor nedozvěděli, neboť on přemýšlel pouze podle toho, komu se zalíbí. Z oné nepřehlednosti a prázdných slibů pak může vzejít diktátor, který slíbí onen pořádek bez hádek a "politikaření" a všechny vady svede na nějakého VNĚJŠÍHO nepřítele, který stojí mimo nás (dnes patrně na EU nebo migranty), tedy ano, je zde riziko hnědnutí.
O odvolání ministra Publikoval(a): Racek | Úvahy » Politické
Problém ovšem je, proč byznys do politiky prorůstá. Lidé jako Berlusconi, Trump, Babiš, tedy velkopodnikatelé v politice, nespadli z nebe ani nebyli dosazeni na hlavních tanků. Byli zvoleni v regulérních volbách. Proč? Lidé jim věří v tezi, že jejich podnikatelský úspěch zajistí, že splní i své plány v politice a zajistí všeobecné blaho. Babiš lidem říká "já jsem jako vy, nejsem jako oni, tedy nejsem politik, ale díky podnikání vím, jak na to, mám sílu něco změnit". A lidé jdou za ním.
