Básně autora mateska
Nalezeno 64 záznamů. Zobrazuji 41-60.
už mě ten osud štvě...nejde si ho nevšimnout,jak spřádá svou nit a my se za ní jen tupě držíme.Báseň je to strašná,ale prostě jsem ji musela napsat
..........umění někdy bolí.........
Říká se,že člověk se nejlíp pozná,když jede někam sám.Myslím úplně sám.........Tahle je trochu starší,ale ono je to vlastně úplně jedno.Pořád mám na to stejný názor....
Člověk by měl asi zvládat tyhle dvě věci....naučit se odpouštět a opouštět
Je to právě ta chvíle před dalším výtvorem v naších hlavách.....
uŽ VLASTNĚ NEPÍŠI o ničem jiném než o nĚM ... ale to mi nepomůže
tečka je tak dokonalá věc,ale né v malbě.Tam neznamená nic pokud je sama.....
To místo,kde najdete jen klid,uvolňení,mír je vřelá vana a studená rakev.Jsou to kamarádky svým obrysem.Jak se Vám líbí?
.....odešel nad ránem....
.....pochopit hned na začátku je téměř nemožné...
Vždy nás někdo na životní cestě zastaví a pomůže nám ,aniž bychom si to třeba uvědomovali
Ještě teď to ve mě řve......
..........nevím,ale mám dojemm,že někteří lidé "Sem "opravdu nepatří(Hlavně ta starší generace)
....ten zvláštní pocit z opuštěných míst..
....v jedno mokré odpoledne nad hroudou šedé kůry mozkové
Někdy se člověk cítí neuveřitelně vyhasle