Básně autora Dilla
Nalezeno 140 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Někdy odejde milovaný člověk do nenávratna,za noci a bez rozloučení, a po něm zbyde "ten druhý" snad trochu truchlící....
Tiše poslouchám noc a nemůžu spát... slyším zpívat život...
Co na tom, že ještě nekvetou sněženky, jaro může přijít i do srdce...
Člověk jde životem jako po dlouhé cestě. A pak, jednou, dojde na rozcestí a neví kam jít dál.... Promiň, že jsem tě nechala jít dál a odbočila. Nešlo to jinak.
Probírala jsem se ve vánoční náladě starými deníky, protkanými myšlenkami a narazila jsem na vánoční básničku...
Potichu, teď není slyšet žádná píseň andělů,jen snad.... déšť.
Pár důvodů proč mi vyrazí husí kůže při pohledu na mrtvé zvíře...na maso...
O noci, jedné z těch několika, které mě objímají kolem ramen, protože tu nejsi...
Po moři pluje den co den, za cílem, jenž je v nedohlednu, a možná.... neuskutečnitelný.
Jak to čisté v nás umírá pod tíhou dnešních dnů...
Tahle chvíle mě zase na chvilku drtí.... netěší mě žití.....
Opět dílo napsané v někoilika minutách...
Čtyři odvěké síly...
Materialismus, hnus, co tiskne mě ke stěně.....
Tvoje oči, ve kterých jsem se utápěla...
...procházím se jím, ale již sama, lásko....
Krásné ráno, jehož sluncem je Naděje...
Když už je i ta láska málo...