Básně autora Dilla
Nalezeno 140 záznamů. Zobrazuji 81-100.
Báseň stará, uložená v zaprášeném šuplíčku se spoustou dalších krásných vzpomínek.
Tiše poslouchám noc a nemůžu spát... slyším zpívat život...
Někdy odejde milovaný člověk do nenávratna,za noci a bez rozloučení, a po něm zbyde "ten druhý" snad trochu truchlící....
Materialismus, hnus, co tiskne mě ke stěně.....
Je to ode mě malý podvod, tuto báseň jsem nepsala já, ale je tak nádherná( nebo alespoň ke mě mluví..), že se o ní musím podělit...
A zase vzpomínám
Co když se poctivost v sobectví promění, co když nám tenhle svět, dává jen znamení...
Pátek třináctého....
Člověk jde životem jako po dlouhé cestě. A pak, jednou, dojde na rozcestí a neví kam jít dál.... Promiň, že jsem tě nechala jít dál a odbočila. Nešlo to jinak.
O noci, jedné z těch několika, které mě objímají kolem ramen, protože tu nejsi...
Přepadne a chytí člověka za vlasy...
Trošku sarkastická stránka věci.
Tvoje oči, ve kterých jsem se utápěla...
Hodně věcí bolí, a rány plné solí, tě skolí .......
Jsem zahleděná do sebe, sobec...
Co na tom, že ještě nekvetou sněženky, jaro může přijít i do srdce...