Nalezeno 20 záznamů. Zobrazuji 1-20.
pro mého milého
láska je prostě múza, která vás nutí křičet do celého světa, co cítíte.a hlavně se chce nechat vyjádřit tomu, ke komu ji cítíte...P.S. nebuďte přísní,jsem pořád jenom začátečník:)
umřelo mi zvířátko, a já byla zrovna děsně daleko na brigádě. jediné, jak se z toho dostat,bylo se vybrečet a bušit do klávesnice...
netrapte se tím, co přijde...co se má stát,stane se
dlouhý vztah, ale pořád krásný
už jsem dlouho nepsala,omluvte kostrbatost textu:)
Štěstí je věc pomíjivá, ale naděje má umírat poslední
leželo to dlouho v šuplíku:)
zase jsem jednou potřebovala vyjádřit své pocity:)
a já mám z toho depku
Zjistila jsem, že básničky mi jdou jen když jsem vážně zamilovaná. Jak tohle dopadne je zatím ve hvězdách
není to přímo básnička, ani se to moc nerýmuje...ale je to od srdce
mysli si co chceš, tohle vážně není lež
tuhle básničku jsem složila už hodně dávno...myslím, že každý z vás ví moc dobře, co jsem chtěla vyjádřit
z doby, kdy jsem najednou měla hrozný strach ze smrti,protože jsem přišla o blízkého člověka a měla jsem pocit, že tentokrát jsem na řadě já
rozchod na zkoušku...a já nevím, jestli to zkusit znovu nebo ne...
tohle jsem psala v docela těžkém období, kdy jsem sama nevěděla, co mám dělat,a všichni kolem mě odsoudili, místo aby se ptali,co mě vedlo k tomu,co jsem dělala...
a svět je vzhůru nohama...
každý má své trápení..a to moje mě někdy dostane hluboko...tak jsem se z toho zkusila vypsat
Hranice hoří, oheň mě pálí, máti to začala, na mě vše svalí...podle ní já za to nesu vinu, ale jen ona je schopná činu a ničit mi život...
cítí ten druhý to stejné, co vy? ach ta nejistota...