Nalezeno 20 záznamů. Zobrazuji 1-20.
láska je prostě múza, která vás nutí křičet do celého světa, co cítíte.a hlavně se chce nechat vyjádřit tomu, ke komu ji cítíte...P.S. nebuďte přísní,jsem pořád jenom začátečník:)
dlouhý vztah, ale pořád krásný
už jsem dlouho nepsala,omluvte kostrbatost textu:)
zase jsem jednou potřebovala vyjádřit své pocity:)
Hranice hoří, oheň mě pálí, máti to začala, na mě vše svalí...podle ní já za to nesu vinu, ale jen ona je schopná činu a ničit mi život...
z doby, kdy jsem najednou měla hrozný strach ze smrti,protože jsem přišla o blízkého člověka a měla jsem pocit, že tentokrát jsem na řadě já
a já mám z toho depku
tohle jsem psala v docela těžkém období, kdy jsem sama nevěděla, co mám dělat,a všichni kolem mě odsoudili, místo aby se ptali,co mě vedlo k tomu,co jsem dělala...
leželo to dlouho v šuplíku:)
rozchod na zkoušku...a já nevím, jestli to zkusit znovu nebo ne...
umřelo mi zvířátko, a já byla zrovna děsně daleko na brigádě. jediné, jak se z toho dostat,bylo se vybrečet a bušit do klávesnice...
není to přímo básnička, ani se to moc nerýmuje...ale je to od srdce
Zjistila jsem, že básničky mi jdou jen když jsem vážně zamilovaná. Jak tohle dopadne je zatím ve hvězdách
cítí ten druhý to stejné, co vy? ach ta nejistota...
Štěstí je věc pomíjivá, ale naděje má umírat poslední
mysli si co chceš, tohle vážně není lež
tuhle básničku jsem složila už hodně dávno...myslím, že každý z vás ví moc dobře, co jsem chtěla vyjádřit
a svět je vzhůru nohama...
pro mého milého
netrapte se tím, co přijde...co se má stát,stane se
každý má své trápení..a to moje mě někdy dostane hluboko...tak jsem se z toho zkusila vypsat