Nalezeno 88 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Hranol motýl samota v básni tiše klokotá..ve fyzice nuda, učitel je pruda. proto dělám slovní hříčky myslím stále na básničky.
Ani nevím, jak to tvořím. Napadly mě první čtyři verše a pak už to šlo samo
Chápu vše a to je prokletí:( A dělá to ze mě naprosto objektivního pozorovatele, co vidí souvislostí a ví co má kdo za problémy a proč. I na sebe se dívá shora,chápe proč někteří chtějí hodně peněz a některým stačí rodina..chápat vše je osobnostní krach.
Je to má zatím nejotevřenější báseň. Vymsylela jsem si ji "na kůži" kvůli recitační soutěži.
Ab und zu- čas od času
Do trojice (Jurovi, Rebelce, Kubovi)
A tak to cítím, není to objektivní, ale co mi na tom sejde, když to takhle cítím?
Co dodat.Další jedna z upřímných, co přišla, a odešla..
A jak udělala, tak napsala...
Taková slabší. Ale proč ji tu nedat. Třeba pochopíte, jak miluju všechno, co mám, že jsem tak šťastná, že když padá hvězda, tak nemám žádné přání.
Svítil úplněk tak jsem za jeho svitu psala co mě napadalo..ráno jsem se sice v těch řádcích skoro nevyznala ale hurá mátetu dlaší báseň. Největší pozornost bych být vámi věnovala posledním větám. Dají se pobrat různě..
Je to tak pěkné létat jen a nikdy nepřistát..
Svět už není to, co kdysi býval.
Moje duše jenom k temnu spěje Všude plno smutku, beznaděje.
Ještě jedna naštvaná
Tak to chodí
Je to o mém životě, jeden z těch upřímných výkřiků..S poděkováním panu Máchovi..
No jo. Dětství uniká jak křídla motýlí..
Slova mi šla opět na jazyk .. takže jeden ze spontánních pouličních bardských zpěvů