Návštěvnost
Díla autora JR
Nalezeno 166 záznamů. Zobrazuji 101-120.
Jen opakujme chyby otců a dědů. Za pár let setřeme si slzy vlastních rozhodnutí.
Přibližně před rokem jsem šel na vycházku do lesa a hledal jsem svůj dub. Byl můj, protože jsem do něj před lety vyryl srdce. Můj strom tam byl i se svým příběhem...
Víc ze sebe nedostanu, už asi nikdy. Troufl jsem si na Malého prince, nasadil mu svůj hvězdolet a nechal jej odletět.
Já se mám tak moc rád..... až to občas bolí.
Ne to fakt nejsem já.... doufám
Krátká básnička, jednoduchá a prostá... taková, jaká je láska ve své podstatě.
Tato říkanka se mi líbí, třeba se zalíbí i vám...
Hodně lidí na literu píše pro svou vysněnou osůbku "do šuplíku", tvoří si představu ideálního partnera a sní o lásce. A jaké to pak je, když na něj narazíme, ale asi nejsme tím z jeho šuplíčku ? Je to krásné a přitom to bolí, hřeje a studí zároveň...
Dnes: Jak může se chovat zamilovaný člověk, který se marně snaží zachránit něco, co už mu proteklo mezi prsty. Poražen, leč poražen na poli bez vítěze. Chladná, uzamčená mimo city, pod tíhou cizích argumentů, avšak stále s plamenem v očích.. /zůstávám/
Tak tohle pochopí jen "zasvěcení".
Nesnáze lásky ? A důvody ? Hormony ? Hormony :)
Vytáhl jsem něco ze svého šuplíku, leželo to tam hluboko, pod nevelkou vrstvou prachu, jaké to asi je, oddávat se strachu ? Pro nezasvěcené to zůstane asi jen otázkou.
Snažil jsem se popsat něco, co patří k lásce snad. Leč oči zaslepeny láskou jsou? Nebo láska zaostřuje pravý cit? (dost hlubokých myšlenek a hrrr na věc...)
Co je horší, smrt těla či duše ? Umírá s tělem i duše člověka ? Ztratit svou identitu je horší, než přežít vlastní smrt.
Třeba po mě slzy zbudou, trávím dlouhé chvíle nudou.
Jen mě prosím tak moc "nekopejte"... díky :o)