Nalezeno 72 záznamů. Zobrazuji 21-40.
"Ovdoví" ztrátou přítele.
Proč jsou dva spolu, proč jsem já s ním.
Jakou mám šanci na úspěch?
O tom jak je všechno dané časem a jaký má vše, co se odehraje, na mě vliv. Jaký k tomu mám vztah.
Druhá báseň o pravdě.
Když pomáháte příteli...
Každý má své problémy. Někdo větší, někdo menší. Každopádně nás všechny tyto problémy utváří do našich nynějších podob. A jak je známo, co nás nezabije, to nás posílí.
Hrob se každou minutou prohlubuje, stejně jako mě pomalu zabíjí nejistota. Nejistota citu, lásky a zkomírající nadějě.
Kdo básně píše, a opravdu pro něj neco znamenají, určitě ví, že psát nemusí být zrovna nejpříjemnější ani nejjednodušší.
Řekla bych že je to trochu pocit otroka, který je otrokem svých vlastních tužeb, kroků a své povahy.
Člověk pozná, co má, až když o to přijde. Tak je to i s ničím. Někdy člověk pozná že o nic nepřišel.
Když je prázdné srdce i místo, které má zaplňovat naděje.
Když máte věc která vám někoho připomíná...
Jak nevidět ztrátu přítele tak černě.
Moje hodně stará báseň.
Dvě básně které patří k sobě a jejich názvy mluví za vše.
Prostě ze života, o tom jak ho všichni známe.
Ponurý příběh se smutným koncem.. tady ale všechno skončilo ve stejný okamžik, kdy to začalo
život a náš tanec v něm