Návštěvnost
Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Nečekám a nechci už od Tebe nic, jen na chvíli odejít od Tebe pryč, nevídat Tě, neslýchat a nic o Tobě nevědět, srdci svému pro útěchu cokoliv pak povědět. Nečekám a nechci už Tě více vídat, do očí každé ráno se Ti muset dívat a stěží poté zapomínat.
Ptám se Tě ptám srdce moje, kdy už skončí to trápení Tvoje, kdy zapomeneš a nebudeš vzpomínat více, kdy zas jen úsměvem budou zářit Tvé líce a kolik vody musí ještě protýct, než budeš schopné sbohem zklamání říct?
Tak na čas zase naposledy, neohlížej se nemá to cenu, jdi dál a setři slz si pár, ty nepomůžou Ti věru. Tak na čas zase naposledy a už se tím netrap víc, co bylo bylo, ať už jakékoliv, musíš jít světu vstříc.
Ne nelituju, že jsi tu byl, že byl jsi mi na blízku, když měla jsem splín a když mi bylo do smíchu, že spolu sdílely jsme krásný okamžiky, jen trochu vzpomínám a mrzí mě že odešel jsi mi Ty.
Po větru poslat psaní poslední měla už jsem v plánu, však bude to trvat ještě spoustu dní, než schováš se mi v davu, než zapomenu a nevzpomenu si na ty chvíle hezký, než překonám ty prázdný dny vzpomínkama tak těžký.
Poslala bych Ti kousek sebe, po vánku, větru, po sluníčku, však žalovalo mi modré nebe, že už mě nenosíš v svém srdíčku.
Chtěla bych Ti říct spoustu jiných slov a ještě napsat spoustu slok, pohladit Tě, políbit, schovat se do Tvého obětí,však nepřišlo by Ti to vhod,neprojevil bys dojetí.Tak Ti píšu naposled a budu muset končit,tak Ti píšu naposled, my musíme se loučit
Cítím ho v sobě pro Tebe buší, srdíčko moje se smutnou duší, tak prosím dej mu čas a nech mě si Ti projít samu, když už si musel odejít a ztratit se mi v davu
Pro Tebe báseň chtěla jsem psát, však strach mi brání a slova stojí, pro Tebe báseň chtěla jsem psát, neboj já vím, že už nebudu Tvojí.
Těžké to bylo překonat až sem, mysli si co chceš, třeba že byl to sen. Nic nezmění se mezi náma, i když budeš sám a já sama. V touze vzpomínek zůstane napořád, malý plamínek u srdce nás hřát.
Rány se hojí, já vím chce to čásek, abys zas opustil můj srdcový plácek a jiná láska vstoupit mohla, která by k smíchu zas pomohla.
Zamkni mi pusu ať nemůžu mluvit, svaž mi srdce až nemůže bít, nemá to cenu, ač chtěla jsem Tě tolik, mi museli se rozejít.
Ukládám si Tě do vzpomínek a chci Tě ukrýt hluboko, ne jako klíčky od semínek a né taky jen tak na oko. Potřebuju Tě schovat co nejhloubš a nejníž, že jsem Tě milovala, nikdy se nedozvíš.
Vzpomínkový listy nejsou vždycky čistý
Já vím, že to přejde a snad to bude brzy, smutek pryč odejde, za chvíle co teď mrzí a někdy příště zas řeknem si bez řádků, že život napsal nám nejhezčí pohádku.
Co říct Ti nakonec, cos chtěl to máš, Ty nejsi lakomec, jen jiné však víc lásky dáš.
Nehledej mě příště, nehledej mě nikdá, láska je jak klíště, ze srdce jí vyndám.
Učím se, jak žáček malý znovu od začátku, učím se, jak žáček malý 1000krát psát první řádku, pomalu a nejistě od prvního písmene, je to těžké zajisté, každý na to vzpomene.
Potřebujem čas řekli jsme si oba, Tebe provázejí vzpomínky na minulou lásku a mě se zdá že hopem jsme to vzali, tak teď tu stojím s tváří strnulou a nechci Tě zcela ztratit v dáli.
Pár slov letmých a zmatených, jak herci nezkušení, já vím, musím se smířit s tím, že co bylo už není.
Díky Ti patří za lásku i city, i za slova co bolela, pravda je někdy krutá, však srdce moje se s tím nějak popere, po lásce zbyde nám vzpomínka dutá a v srdci navždy naděje.