Básně autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 261-280.
Jednou máme vše a příště nic, cosi přichází a zároveň mizí, včera jsme pospolu dneska si cizí, však srdíčko by zas milovati chtělo se vší tou krásou, radostí, něhou, být zase pro někoho hlavní tah, jen překonat strach z lásky a znovu milovat.
Těžko dnes hledám vůbec nějaká slova, stejně už pranic nezmůžou, všechen čas vrátila bych znova, byla zas Tvoji parťačkou. Pochopit jde to jenom stěží, že už tu nikdy nebudeš, zůstaneš navždy jen v mém srdci, spi sladce v bráně u nebes.
Upletla jsem si pomlázku, pocit přes pocit, druhý, třetí, jako vzpomínku na lásku, chvíli touhy, co neuletí.
Upsat se ďáblu chtěla jsem, procházet život s kompasem a mapou plnou černých teček, pak prožít s ním ráj na zemi a najít u něj zázemí, abych nemusela brečet.
Zkuste jí najít, po lávce projít a přenést se přes nezdary a zrady, stojí to za to, i když to bolí, dát to zas s někým dohromady.
Pošli mi kousek vzpomínek a kousek moře šumění, byl jsi v mém srdci plamínek a moje sladký mánení. Pošli mi kousek vzpomínek a k tomu tisíc pus, vyhodím další kamínek a srdce zpívá blues.
Jsou věci smutný s kterými nic nenaděláš, pak taky nutný, který nezměníš, dnes už je to jedno, hlavu si s tím nelam, pravda byla jedna a jen Ty jí víš.
Cítím ho v sobě pro Tebe buší, srdíčko moje se smutnou duší, tak prosím dej mu čas a nech mě si Ti projít samu, když už si musel odejít a ztratit se mi v davu
Někdy si člověk dává vzdálené cíle a kvůli nim musí ujít i míle a nedokáže i přes své zásady, dát to sám všechno někdy dohromady.
Protři si oči a umyj si tváře, to až to přijde zase a budeš hledat světlý chvilky v tom dnes zmařeným čase, bylo to hezký někdy taky a pak už jenom smutný, avšak pro život jsou i černý mraky potřebný a nutný.
Přelezu žebřík z minulosti a podívám se na zítřek, zbyly jen střípky po radosti, zmizela slůvka co jsi řekl. A tak se učím zase znova, jít dál a neotáčet hlavu, někdy to bývá lehká škola, někdy v tom pěkně plavu.
Myslí mou bloudí krása jemná, modrá voda a písek ze dna, na Tebe krásné vzpomínky, hřejou mě jako kamínky.
Chtěla bych Ti říct spoustu jiných slov a ještě napsat spoustu slok, pohladit Tě, políbit, schovat se do Tvého obětí,však nepřišlo by Ti to vhod,neprojevil bys dojetí.Tak Ti píšu naposled a budu muset končit,tak Ti píšu naposled, my musíme se loučit
Jsem Ti na blízku, i když jsi daleko, schovám se s Tebou večer do polštářů a probudím se až ráno do tmy za řekou a ze snů zbydou mi jen prázdné sklínky kalamářů.
Nehledej mě příště, nehledej mě nikdá, láska je jak klíště, ze srdce jí vyndám.
Nechte mi čas zahojit rány, nechte mi čas uhladit šrámy, zas šťastná budu a veselá, smutnit jsem v plánu neměla.
Srovnej si v hlavičce co vlastně hledáš, zda vůbec něco, nebo chceš být sám, ať rozhodneš se pro cokoliv, zůstaneš u mě v srdci dál.
Pár doteků na mém těle, jak to, že to může být najednou zas tak hezký a že ty hezký pocity, co vyvolaly chvění, mi chybí stejně jako Ty a já zas toužím po sblížení.
Čeká nečekané, touží po sblížení..
Tak jako v trávě raní rosa, studila, když běhala v ní bosa, tak jako večer ranní snění, když přichází a on blízko není, tak jako ty smíšené pocity, cítím se když blízko nejsi Ty.