Básně autora Gwladus
Nalezeno 165 záznamů. Zobrazuji 81-100.
život tak jak je, smutek... ještě stále...
tak nějak...jsou pomíchané a zmatené poetické trosky s ohořelou duší dítěte(Danielovi)...patřím sem i já
název mluví za vše, a ač nevím zda je to znát. ta báseň není jen o smrti jako takové... najděte si zde svůj význam
valčík pro popelku-zkuste uhodnout, co je na obrázku
chtěla bych... ale to nestačí!
vzpomínka, nebo´t dnes jsem si povídala se starou láskou, smutné je, že dělal, že jsme přátelé. Jak jsem ohořela...kdysi....kdysi dávno.
noooo tak to vážně ale vážně nemám tušení
pro Honzíka...a z důvodu že začla jsem milovat. že topím se sama...
jak utopit sny, které se nikdy nemůžou stát? a jak uklidnit sebe...když-kolikrát, to nejde
je to smutné když přestaneme věřit na zázraky...
jsem rozladěná neboť mě už nebavíé hrané přítelství. tohle není můj pohled... tohle je...to, jak to asi bude, až se lidé přestanou smát
od mé nej nej nej kamarádky Kaji, a já jí jen tiše děkuji, za bolestné věnování
nechám se namalovat, tahy lásky... a štětci budou jen tvé dlaně...
vzdávám se, umírám.... chci zapomenout! a sny své proklínám.... proč mi to nedovolíš, proč mi tě vše připomíná? proč zabíjíš mě stále...??
no i takhle se lze na všechno dívat...
tohle není jen souhrn lží, tohle se stalo! a on stále spí s ní, svět jako by zčernal, a štěstí tam v dáli... směje se mému neštěstí...které tak dlouho přetrvává! nikdy jsem noviny nečetla, ale tyhle za přečtení stojí... jsou psány krví!mou, ne jeho!