Výběr autora Laxx159

Tak už odešla
z mých nervových zakončení
Ale že to trvalo
než myšlenku na ni vystřídal
další z řad mýtů, co připlul

Jo ten hořkosladký pocit
když ztrácíš kontrolu,
když se logika rozplyne
jako kapka deště v hlínu
a základy rozumu otřesou

.
.

Hare, hare
Krišna, krišna
Žlutý závoj
pochodují mezi mraky,
plazí se mezi spáry cihel
jak

Ve městě zamilovaných
U fontány milenců
z bílého mramoru
stojí se dlouhé fronty,
to aby mohli lidé vtisknout dlaní

Byli jsme kdesi u moře
Stín tvé ruky na mých ramenou
se třepotal v horkém oparu jako křídla dravce
Písčitá pláž obtékala bosá cho

Všude kolem nás
je poezie

Racek pochoduje promenádou
a hledá něco k snědku –
vidíš poezii

Námořníci

Má moc rád svojí práci
kráčí hrdě ve šlépějích svého otce
to prý byl velký muž
A taky hodně často křičí na svojí ženu
když

...

Miluj mě něhou, s jakou ke spánku nás ukládali

Miluj mě vášní, s jakou milenci v očích tančí

Miluj mě

...

Podívej, všichni ti lidé kolem
vznáší se tu jako živoucí květiny
ovinutí ve vypraných prostěradlech
co voní j

Neprosím o moc
Snad jen doušek vody
z tvé studánky života,
snad jen na moment zahlédnout
co se skrývá za tvou oblohou,

Co to má být?

Ty mi ji sem sešleš

jako dary národů

jako pásek, co sedí na knoflík

jako vše

Už znovu na cestě

Můj starý přítel, Jižní kříž

na nebi opět bdí a tiše – možná sní

sny o severu, dálce a

Zatanči pro mě

Jako tančí stébla ječmenu

A zalij mě svou něhou

Tou, kterou naplňuješ místnosti

Už se mi dál nechce

ani ty koše nejsou vynesené

ale mně se nechce, nechce

Snad jen rozplynout se

Prý jako nekonečný orgasmus

Buňky se rozplynou v singularitu

A Buddha, co se usmál pod stromem

ti napumpu

Nejsi jen jednou z žen

jsi více než jen tvar

Na jazyku se rozpouštíš

jako kapka kyseliny

a

Sedí kolem ohně

pod tmou nasycenými mraky

jakoby sami

jako jedni z těch bláznů

co rádi pro

I měsíc nad námi to vidí

ten půvab, jak mladá a naivní

jako první sněženka v lednu

A já co prožil víc ž

Ale prosím tě

vždyť o nic nejde

co po tobě zůstane?

Kdo si na tebe za sto let vzpomene?

Až

Všechny si je pamatuji

ty letmé pohledy

roztomilé tváře zalité medem

cukající koutky

jiskř