Díla autora Hanuš
Nalezeno 276 záznamů. Zobrazuji 181-200.
Tak se ptám, Kdo tu víří prach? kdo pod kameny mě budí a nenechá dál spát? kdo mi bere můj klid? tam dole, dole v mohylách? Těžké je otevřít ve tmě oči, písek v přesýpacích hodinách každého děsí...
Byl to sen nebo se mi to stalo? na terapii ptám se mnohokrát, city hoří a paměť slouží tak málo, pro krásu žen je snadné i nespoutaně lhát
Nevím, kde se tady vzaly a co dnes říct mi chtějí, sny. Nezdravou barvu mají, bílé prsty natahují, jako smrt. Teď poznám vraky potopených lodí, kde v hlubinách mé já se zrodí
Clona šedých mraků nad ránem bouři uniká, tak prožívej to se mnou, neznámou řečí ona mluvit začíná. Do půdy se vpije a tisíc tváří má, je královnou těžkých mraků, zná vůni vlčích máků a vše vzdálené, s ní tu zůstává
Chci žít teď, o nebi nechci snít, tak živím v sobě hřích, je čistý jako sníh, a přísahám, že se cítím líp...
Vítr od moře začal vát, ještě chvíli chci tu stát, vlny se lámou o skály, šedé mraky plují do dáli, Tenkrát s ní, těch pár dnů, já v sobě mám....
Kdo jsi a odkud já tě znám? Kdo vlastně jsi a proč pod kůži tě mám? Ten obraz, který vidím, když nemůžu spát. Ta tvář a dlaně co nesou mě až do mlhavých rán....
Od starostí na čele tvém je malá rýha a já z ní věštím, co všechno chceš mi říct, v těch slovech dýcha zvláštní síla, možná jednou, víc to pochopím, jak blízké jsou naše vzdálené světy, když vítr stromům sáhne do listí, proč všechno otáčí se.....
Pokaždé, když tma šátkem zdobí moje oči a já tu ležím, sám a bez pomoci tak sním, že jsem motýlem Mávnutí křídel a život změním na věčný sen,ve kterém já neslyšně projdu po těle tvém, kurz letu je tam, kde máš tělový krém, a pár dlouhých vteřin spadne
Tvář tvá, ta nedá se splést, za ní rád, já nechám se vést, tu noc, která má perutě z havraních per, tvou krásou zmámený, já zase jsem.
Až mě probudíš, ze snu o zlých márách, pocit budu mít, že svět má rána krásná. Někdy ztracený, bývám v prázdné síni, ani netuším, že rád sebe trýzním..
Vládne noc a mé kroky prázdnem zní, jen klid a mráz, na zem padá sníh, Žádná z otázek už nevíří hlavou mou, Přítomný okamžik se stává záhadou
I am walking the last mile to the universe, I want to put things right, I want to see the sense.
Zhaslo světlo, propast ve mě se otvírá, jsem trosečník v moři, a bouře sílí, ve spárech mě má. Odkrývám svou tvář
Chceš teď znát, jestli čas stopý tvý, ve mě dávno zahladil, tisíckrát, vidím křehký bílý sníh, tam v síti zvláštních chvil...
Víc než jsem kdy chtěl, chci ti říct, jak osud můj, mě v hrsti měl, co s tím?,temné tóny mi hrál, pak se mi smál, karty špatně rozdával, Už vím..
Chceš mi zase lhát, sex je lék je tvůj stres, řeknu akorát, až skončí past a začne další lest, a tvé nejsmutnější šaty, jen sláva a prachy
Své oči k nebi připoutám, milosrdná je dnešní noc,v lásce a smrti žiju tady i tam, já nemohl ti přijít na pomoc, Možná teď stojíš tam u nebeských bran, opojně krásná je ta noc, v lásce a smrti žiju tady i tam, dnes přišla jsi mi na pomoc
Nocí se plížím, nemám cesty směr, nocí se plížím, můj svět je vitráž matných skel. Tak kde je tvůj dům? Tak moc ti chci ti říct. Proč já se trápím. A co my teď s tím
Tma a v ní hoří tvé oči, stačí jedna jiskra, která ve mě skončí, srdce mé spálí pohled tvůj, tak říkám stůj a neriskuj
Návštěvnost
