Díla autora Hanuš
Nalezeno 276 záznamů. Zobrazuji 241-260.
Spánkem znavená jsou ta křehká motýlí křídla To láska smí být do všech pádů skloňována
S lehkostí jen tančit, zbořit vitráž barevných skel, zažít ten pocit,to mámení našich dvou těl, jednou křídla ptáků v nás nechají jen dlouhý stín, dál tu budu stát, na známých adresách zabloudím
Bosou můžeš mě klidně vést, dál tou ulicí s průzory nočních měst,a žádné loučení, vím, jsme si souzení...
Hvězdy mluví, v dálkách plují, náš křehký sen v té válce nezradí, až zavřou se mé oči a tvé slzy ozdobí
Můžeme si lhát, že nevíme, kde láska bydlí, nebo na dešti stát a cítit, jak bouře v nás sílí
V závojích noci chráněn je zámecký dvůr, říkáš, že smím otevřít dveře, tam láska má prostřený stůl,a opojné síly do džbánku dá, ve stínu staletých líp se mnou houpá
Vlnobití našich těl, neznám víc, co ctít bych měl, rozmazané do všech stran, ztrácím sílu ostrých hran.
Nebe mám zas o kousek blíž, když do deky schoulená v koutě spíš, tmu protíná kotouč světla z majáků a sílu má jak souhra kroků vojáků
Ticho zamyká obzor, Nebe padá níž, Dlaně tvé do mých zapadnou, Co dál se stane, možná víš?
Všechno krásný s tebou, na prstech znovu sčítám, jak běžíš loukou a já volně dýchám,potom tvář svou do skel růží více neskrývám
Víš mnohokrát, Já snil v noci o tvé kráse, chci si lhát, že do Tebe nejsem blázen
Na semaforu byla čevená, my dělali věci, co jiní nedělají, své rty na tvé jsem přiložil, tu chvíli čekání krásně využil
Ledový je sál, když bruslíme v ozvěnách, to jen čas odtéká dál po stěnách, mrazem vadnou květy, co v sobě mám
Can´t you see? Vivien? I am walking lonely in the rain, I just can´t believe that all is in vain
Do údolí vcházel soumrak, šel jsem sám, mé stopy nikdo neviděl, ze spánku se zvednul vítr a těžky mrak, byli jsme si rovni, nikdo z nás nezáviděl
On a voyage through your heart, we face a dark night, the wind is blowing in our sail, listening to the waves, we´ve no reason to fail
V plameni žáru věčných milenců, láska nám spojí ústa do věnců,a lánem vlčích máků s Tebou jít, zase mám odvahu žít
Tak blízko Tě mám, že na srdce Ti dýchám, a ticho kolem říká víc, slova prázdná, nezmůžou nic
We entered the world of sacred lovers, beauty within it always discovers
Nothing helped me at all, Closed behind a heavy door, Exhausted, falling down on the floor
Návštěvnost
