Výběr autora zbloudilý

Ráno mě přetáhne budík. Venku je ještě tma a svět už blázní s Vánocema. Hrnek čaje hřeje ruce víc než reklamy, co křičí o radosti a já hledám sta

Ráno vstávám. Káva je studená, světlo se plíží skrz zamžené sklo. Jména přátel mizí, některá už nikdy neuslyším, vzpomínky cítím ve vzduchu jako

  Led světla měst v okně zrcadlí se, nejen v tmavých ulicích kráčím sám. Odpověď zní prázdně, mlčí jak led, možná dává smysl pouze krysám.   Těl

  Zvonkohra na prádelní šňůře mi hraje ponurý denní blues. My máme se hůře a hůře ! Neslyšíme lásky naší pulz.   Kodrcáme se v zimním větru, sc

Denní mix všeho

Ráno začíná tiše, ještě dřív, než se svět rozmyslí, jestli vůbec chce vstát. Z kuchyně dýchá káva, první teplé světlo dne. Hodiny šeptají povinnost. V

Svět není něco, co vidíme. Svět je to, čím se díváme.

Svět začíná tichem, ještě než se zrodí jméno. Je to ticho husté jako mlha, v níž se těžce rozpoznává tvar. Z ticha vyrůstá první dech, sotva slyšiteln

  Večer sklání stíny nad loukou rozkvetlou. Hladí vítr květy, vůně všude voní. Světlo v jezírku, odraz nocí skleněnou. Ten smích se nese dál a rad

zaměnil jsem ve staré básni jedno slovo a najednou to má nový význam

  Svítá, svítá každý den v rozbřesku, ve stínu bříz  strasti světa ustanou neboj se a pojď blíž   Pod chvojím si hříbek spí cítí žal pomíjivost

  Vítr buší na brány srdce duje na obranu těla lidé mají prázdné ruce nechce se jim nic dělat   Prudký čas přijde dříve ta doba je za dveřmi z

Mezi nocí, dnem

   Stojící kameny, ležící odkaz kdo je tam dal a proč to udělal v lese svatyně pod stromem z klacků necháváme všude něco napospas   Kde by mohly

Život může být měřen i pomocí čísel

  Kolik básní ještě napíšu a kam je zavane vítr kdo a kde je všechno čte tak to mi nikdo nepoví   Kolik pohledů mě ještě přejde a kdo z lásky o