Výběr autora zbloudilý

Sdílená psychotická porucha zvaná láska

elle: Tu es ma belle folie (Ty jsi moje krásné šílenství) il: Šílenství sdílí dva,
svět na hraně mezi,
jedna paní, pán -
přes pá

Tanka

    Vítr hladí hrob a louka zpívá v dálce Duše tančí sněm   Pro Tebe zasadil Hloh Všechno zde patří Matce  

V mládí nerad bloudil do školy a umíral touhou být starší, a teď nacházím mezi hroby touhu opět začít žít.

Odešla jsi brzy... tam někam pryč. Budeš navždy v srdci, mami.   Odešla jsi brzy - zbyli jsme jen dva, tak mě teď obejmi, tati.   Odešla jsi

Sedávám na lavičkách v parku. Poslouchám šumění stromů. I šustění lidských myslí, co stejně nic nevymyslí.   Lidé jsou hlasitější než vítr v kor

Myslel jsem si, když jsem byl malý, že na olympiádě jde i o víc, než jen o recyklovaný medaile. Když závodí naše srdce, nekončí to u pořadí.  

Valentýn, říkali, že láska zahřeje, ale ten den je stejně studenej, jako všechny ostatní.   Zvenku padá sníh, ale vevnitř je spíš chladno. Na s

Zase jsem ostrouhal   sněhulákovi nos, uhlík na karikaturu, ztracené naděje, prsty na bramboráky, zbytky důstojnosti.   Prostě jsem ostrouhal

Ráno se na mě pytel smál u dveří bytu. Chodník se leskl jak starý baret na pohřbu. Plasty o sebe šustily při klapání mých bot a vzpomínky se válely

Zmrzlý list padá.
Duši tíží vzpomínky.
Polibek trvá. Jsi tam v mém srdci,

Už prej zas nebude zima. Aspoň oficielně. Teploty půjdou nad nulu, ale nálada furt pod bodem mrazu. Sněhuláci se zmenší. Sníh to vzdá. Už leží r

  Nový rok se tváří nenápadně. Už bez ohňostrojů. Jen budík, co se neumí omluvit a světlo, které přijde dřív, než jsem připravený vstát.   Ráno

Ráno mě přetáhne budík. Venku je ještě tma a svět už blázní s Vánocema. Hrnek čaje hřeje ruce víc než reklamy, co křičí o radosti a já hledám sta

Ráno vstávám. Káva je studená, světlo se plíží skrz zamžené sklo. Jména přátel mizí, některá už nikdy neuslyším, vzpomínky cítím ve vzduchu jako

  Led světla měst v okně zrcadlí se, nejen v tmavých ulicích kráčím sám. Odpověď zní prázdně, mlčí jak led, možná dává smysl pouze krysám.   Těl

  Zvonkohra na prádelní šňůře mi hraje ponurý denní blues. My máme se hůře a hůře ! Neslyšíme lásky naší pulz.   Kodrcáme se v zimním větru, sc

Denní mix všeho

Ráno začíná tiše, ještě dřív, než se svět rozmyslí, jestli vůbec chce vstát. Z kuchyně dýchá káva, první teplé světlo dne. Hodiny šeptají povinnost. V

Svět není něco, co vidíme. Svět je to, čím se díváme.

Svět začíná tichem, ještě než se zrodí jméno. Je to ticho husté jako mlha, v níž se těžce rozpoznává tvar. Z ticha vyrůstá první dech, sotva slyšiteln

  Večer sklání stíny nad loukou rozkvetlou. Hladí vítr květy, vůně všude voní. Světlo v jezírku, odraz nocí skleněnou. Ten smích se nese dál a rad

zaměnil jsem ve staré básni jedno slovo a najednou to má nový význam

  Svítá, svítá každý den v rozbřesku, ve stínu bříz  strasti světa ustanou neboj se a pojď blíž   Pod chvojím si hříbek spí cítí žal pomíjivost