Básně autora Dilla
Nalezeno 140 záznamů. Zobrazuji 81-100.
Prý všechny cesty vedou do Říma, přeji si jediné, ukaž mi tu mou...
... cítím jí v jarním rozechvění a když ji zahlédnu, usmívám se a kradu... kousek té krásky-lásky do svého srdce...
Člověk jde životem jako po dlouhé cestě. A pak, jednou, dojde na rozcestí a neví kam jít dál.... Promiň, že jsem tě nechala jít dál a odbočila. Nešlo to jinak.
...a vy všichni, že svým černým puntíkem dělám Pánubohu nahoře zas o trochu víc tmy...
Čtyři odvěké síly...
Věnováno jedné holce, věnováno jedné chvíle, které asi každý lituje,pro kterou si rve vlasy...
Věřícím i nevěřícím.... milujícím i nemilujícím, každému, k Velkému Pátku.
Opět dílo napsané v někoilika minutách...
Dalo by se to nazvat podzimní nostalgie?
..nepsala bych znova a znova o vyšeptalých vzpomínkách.. kdybych to nebyla já..
Klid a mír noci na křídlech andělů. Chtěla bych odletět...
Snad to už není ani báseň... snad odpustíte. .. Krásné blížící se Vánoce Vám všem..
Po moři pluje den co den, za cílem, jenž je v nedohlednu, a možná.... neuskutečnitelný.
Když natrháš je- krásně voní, když otočíš se- slzy roní.
.. báseň trošku starší....
Trošku sarkastická stránka věci.