Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 301-320.
Pro jednoho zpěváka s velkým srdcem tuláka.
Dotkni se ruky, co pro Tě pláče, dotkni se kytky z květináče, život je dlouhá řeka. Dotkni se retů co po Tě touží a kytce nalej třebas vodu z louží, na závlahu Tvou čeká.
Až jednou přijdeš, vrátíš se zpátky, odnikud nikam, od nikam zpět, třeba se něco mezi námi změní, kdo ví, co budu zítra, teď, až skončí snění.
Bez rýmu chtěla bych Ti říct, co v mojí duší skrývá se, možná to víš, tak neptá se Tvůj ret, máš všechno, tak proč hned měnit svět.
Zamkni mi pusu ať nemůžu mluvit, svaž mi srdce až nemůže bít, nemá to cenu, ač chtěla jsem Tě tolik, mi museli se rozejít.
Takové malé snové přání zas pod víčka si tajně schovám, že moc Tě lásko miluju a s city co k Tobě chovám, toužím se podělit, srdíčko ohřát láskou Tvojí a ruku Ti pak podám svojí až budeš zase doma...
Zastav čas a vrať se zpátky, chtěla bych jít s Tebou, vzpomínky jak z láhví zátky, občas duši zebou. Dál jít musím, co mi zbývá, Ty si šel dál taky, tak mi promiň lásko milá, z citů zbyly vraky.
Myslí mou bloudí krása jemná, modrá voda a písek ze dna, na Tebe krásné vzpomínky, hřejou mě jako kamínky.
Správné barvy mi jaksi chybí a taky trochu správný um, malovat Tě se mi však líbí, tak prosím lásko hezky stůj.
Na něco pozdě, na něco zas brzy, v očích mi zbyly jenom smutku slzy. Snažím se vyhnout Ti, citům svým zabránit, zůstáváš však v mých snech, tam to lze zachránit.
Vzpomínka na platonickou lásku.
Trocha nostalgie, nikoho nezabije aneb vzpomínka na lásku minulou.
Dnes je mi dobře, neptej se čím to je, stejně bych možná Ti neřekla nic, máme své vlastní názory - postoje a dál není už vlastně co na to říct.
Dej pastelky mi do ruky, já nakreslím Tě na stěnu, dej pastelky mi do ruky, ať smutky z hlavy vyženu.
Sním o lásce a o nás dvou..., myšlenky a vzpomínky se ve mně rvou, já přeju si s Tebou lásko má být a né o tom pořád jen snít.
Nakreslím Ti na paletu, mraky, slunce, duhu, možná že se trochu spletu, ale zas dál pujdu. Vidíš v dálce slunce svítí, už ho cítím na dlani, na louce zas roste kvítí, přišlo nový svítání.
Koření není nikdy dost, kupte si špetku pro radost..
Poslala bych Ti kousek sebe, po vánku, větru, po sluníčku, však žalovalo mi modré nebe, že už mě nenosíš v svém srdíčku.
Po větru poslat psaní poslední měla už jsem v plánu, však bude to trvat ještě spoustu dní, než schováš se mi v davu, než zapomenu a nevzpomenu si na ty chvíle hezký, než překonám ty prázdný dny vzpomínkama tak těžký.
Tak mám hlavu popletenou, pomotanou vlnkama a zmateně si v tom plavu a nevím, co s rukama. Tak mám hlavu popletenou, jsem Tě plná po okraj, doufám, že si na tom stejně a přijde už jenom ráj.