Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 101-120.
někdy je snad lepší nemilovat
Zastavte čas, chyťte ho za hlavu, já klidně přes moře vložit ji poplavu, zastavte čas, rozbijte budíka, ať hezká chvilka nám pomalu utíká.A pak na prázdné chvilky, vezměme všichni sirky, spalme tu prázdnotu, ať co nejméně máme v srdcích svých samotu.
Návratů není, život či snění, život vše mění.
Zkroušený jsou mé pocity, teď když tu lásko nejsi Ty, neboj já nepláču to jenom slova, hrají si s písmenky dokola znova. Slzy mé neuvidíš a stesku neupiješ, jsi pořád ve mně schován a tajně v srdci žiješ.
Kouzelně město na dlani, nádherné noci, svítání..
Někdy si člověk dává vzdálené cíle a kvůli nim musí ujít i míle a nedokáže i přes své zásady, dát to sám všechno někdy dohromady.
Až zase ráno přijdeš ke mně, až zase večer a přes den budu Tě vídat, můžu Tě stokrát nemít ráda a toužit zapomínat, však nic nenahradí tu touhu smět s Tebou obědvat i snídat a usínat s Tebou při měsíci, má láska k Tobě ve mě stále klíčí..
Čas utíká aTy jsi pryč,tolik věcí se mění,přibývaj starosti,radosti a stěží to někdo jiný změní.Tak se mi vrať křičela bych na plný pecky,chtěla bych,aby nám spolu zas bylo hezky,však neslyšíš a dálka stojí dál mezi námi,přes řeku most a pevné skály.
Tak nech mě prosím vzpomínat, nenuť mě dveře zavírat a závěs zatahovat, tak nech mě prosím vzpomínat, nenuť mě dveře zavírat, zas chci se zamilovat.
Pár slůvek, rad slabikařů, pár pravd a pár rad lhářů, vem si zítřek, když chceš včera, život jde dál a je změna.
To slovo možná, myslíš že poznáš, když schová se večer za mráky. To slovo možná, myslíš že poznáš, až budou se dít zázraky.
Tisíckrát kamenem házím dál do neznámá, tisíckrát běžím zpět a křičím, mám Tě ráda. Čas je však krátky a je ho málo, v duši zůstává rozestláno a zas usínáš sám a já v hlavě Tě mám. A tak Ti píšu ze své touhy, někdy verš krátký, někdy dlouhý.
Láska končí přátelstvím, neříkej nic já vím, jak se trápíš pro lásku minulou, jsi mé slunce jsi můj stín a vzpomínkou mou strnulou.
Rána jak se to veme, v srdci jak díra po granátu a nebo ta slunečná, jestli to dobře chápu. A pak taky ta do stolu, že už je toho dost, že člověk stěží si v bolu, najde radost. Utíkám a běžím, že bude líp věřím.
Jsou chvíle co nevrátíme a minuty, kterých možná budem někdy litovat, však mám Tě ráda Ty to víš, tak nač svědomí zpytovat. Někdy to život pěkně zamotá, srdce nám zmate a letí dál, co je mu potom, že zbývá jen samota, on je tu vládce, hlavní král.
Pošli mi kousek vzpomínek a kousek moře šumění, byl jsi v mém srdci plamínek a moje sladký mánení. Pošli mi kousek vzpomínek a k tomu tisíc pus, vyhodím další kamínek a srdce zpívá blues.
Dej do džbánku mi trochu medu a kostku cukru raděj též, pak řeknu Ti jak nejlíp svedu, že moje sladká láska seš.
Až jí potkáte v lese v parku a bude zas hrát divadlo, o tom, jak strašně moc je sama a jak zle to s ní dopadlo, nevěřte jí ty její keci a domů si jí neberte, je to samota zlá přeci, radši se od plic zasmějte.
Pozdrž kohoutku kokrhání, ať dlouho trvá naše spaní a sen nezmizí s ránem. Pozdrž kohoutku kokrhání, ať nezmizí sny se svítáním a splní se nám. Amen.
Pokolikáté už, doufám, že naposledy dnes, loudám se krajinou rozloučení a říkám si, zas naposled. Zapomenu zkrátka musím, jít dál ač do neznáma, přehoupnou se navždy přesto, že mívala jsem Tě ráda.