Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 201-220.
Zabalila jsem Ti batoh, kufr i tu tašku, nezapomeň si k tomu vzít zahřívací flašku. Běž si, utíkej si někam, nebudu Tě honit, zahřeje Tě možná deka, tak nač slzy ronit. Naše láska byly slepá a neměla smysl, jako černá izolepa, zalepila mysl.
Snad nezůstanem jen u jedné vzpomínky, snad nebudem žít jen pro ten jeden večer touhou i vášní naplněný, možná, že přála bych si býti Tvou a snům svým najít naplnění, teď jen myslím na Tebe, doufajíc, že brzy se to změní.
Sejdeme z cesty, jak je to snadné, točíme kolem rulety, náhle nám naše zahrada zvadne, zbydou jen suché pugety.
Zbylo pár hezkých okamžiků, vzpomínek plná hlava, srdce je smutné v světě hříchů a za Tebou chci padat. Kde jsi má lásko, proč bez Tebe jsem smutná, proč ukázal jsi mi tam v dáli, jak sladce láska chutná?
Nakupuju ve svym krámu radost,smutek,náladu,snad tam najdu to,co hledám,když to trochu přehrabu. Přijďte taky lidičky,na všechno lék mají,všelijaké mastičky,tajně prodávají. Na smutky i na duši,maj náplast a fáče,zalepíme srdíčka a bude míň pláče.
Chtěla bych Ti toho tolik říct, probrat ten naší lásky kříž, tu bolístku, co jsem si i trochu sama udělala, tím, že jsem naší lásku uspěchala.
Čas utíká a ty jsi v dáli, vzpomínek mých je plná hlava, teče voda a stojí skály a srdce moje smutně mává. Přijď a neptej se času kolik, kolik nám ještě zbývá dní, přijď a uhas v mém srdci povyk, vždyť může býti poslední.
Ráno ve spěchu polibek posílám, čas běží a autobus stojí na zastávce a venku sněží, zvuk hodin nevnímám, do ticha křičím: "lásko vrať se".
Jaký si mám dát předsevzetí, jak se zas dívat dál, život jak peruť rychle letí, včera ses krásně smál. Jaký si mám dát předsevzetí, jaké si koupit na obranu meče, dnes jsme dospělí včera děti a nemá cenu brečet.
Jen taková malá pocitovka po dlouhý době zas muselo to ven.
Chtěla jsem Ti dneska jenom říct..
Někdy se to všechno pěkně smíchá, oči smutkem slzí a v srdíčku píchá, někdy zase bývá lépe na duši, stěží dokážeme tomu poručit. Avšak někdy rád vzpomeneš si sám, co Ti život s druhým, daroval a vzal.
Bez pastelek, bez vodovek, bez palety, bez monterek, prostě si Tě maluju - možná Tě pořád miluju. Asi jsem zaváhala, kdo ví - to nám jen život poví, až nakonec s ním propluju.
Vzpomínka na dovolenou, na moře a pláže..
Ztratila jsem srdce svoje, uteklo mi do daleka, kde chtělo být jenom Tvoje, doufalo že na něj čekáš. Co je s Tebou, co se stalo, proč mlčíš, kam zmizla slova, chtěla bych se do Tvých očí, dívat moje lásko znova.
Vrať se mi lásko, vrať se mi brzy, teď když jsi daleko, čas prázdný mrzí, chybí tu Tvoje doteky a vtípky, toužím s Tebou nejen ve snech ulehat do postýlky.
Tak zase jedno snový přání, co nesplní se svítáním, jen přidá se na hromádku nesplněný, změň nebo něco udělej, s tím co změnitelné není.
Jsi moje slunce, jsi můj stín, vrať se prosím v pořádku, ať zas slova na řádku, mají správný rým.
Zase mi scházíš, do snů se vkrádáš, pusu mi na má ústa dáváš a ráno nejsi na blízku. Otvírám oči, touhou mi slzí, ptám se proč začátek i konec přišly tak brzy a kdo pofouká bolístku.
Srovnej si v hlavičce co vlastně hledáš, zda vůbec něco, nebo chceš být sám, ať rozhodneš se pro cokoliv, zůstaneš u mě v srdci dál.
Vzpomínková, pro kohosi, pro ulevení duši a lepší zítřky