Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 281-300.
Koukám v telce na pohádky, né a né se probudit, žádné rány, žádné hádky, jen veselé osudy. Přeju jim to těm priceznám, králům, dvorním dámám, já Tě nemám, tak pro Tebe, báseň lásko skládám.
Krůček ke smíření, krůček k radosti, veselo vždy není, někdy starosti vytáhnou jak rybář na háček rybu, naději zas zpět, jen neudělat chybu a nechtít všechno hned.
Až večer vzpomínka za mnou zas přijde pod deku, až zase někdy budu Ti lásko šeptat bez dechu a až se splní všechny světa sny, budu nejšťastnější, že jsi vedle mě Ty.
Velkou lásku změnila dálka v prázdnotu a uvědomění si, že toužit po Tobě nezmění mou samotu, když s jinou šťastný jsi.
Přej a bude Ti přáno, i když to občas bolí, i když je někdy lepší ráno, přes záda dostat holí, však každý svého strůjce štěstí a k Tobě přijde taky, že nechal Tě stát na rozcestí, časem se schová za mraky.
Přesto, že nemůžem být spolu, přesto, že musíme být bez sebe, si moje láska veliká a mám ráda jen Tebe.
Nevěřím na návraty, na úplňky, na horoucí pekla, že někdy ještě já a Ty prožijem spolu den tepla. Skončilo to, Ty to víš já to vím, přes všechno, co k Tobě cítím, Tvé rozhodnutí nezměním.
Někdy člověk miluje a nezmůže s tím nic, někdy má všechno a pořád by chtěl víc a někdy nemá nic a přesto mu stačí, ke štěstí třeba jen, že bota ho tlačí.
Po dlouhé době dnes,srdce mi smutkem zaplakalo a přálo siTě zas,spatřit jen chvíli malou.Však nepřišel jsi vůbec a asi je to tak lepší,snad zapomenu snáz,na chvíle sTebou hezký.Srdce to časem pochopí a křivdy schová a s jarem přijde snad láska nová.
S plnou taškou s konzumu, s peněženkou na ruce, že bys mě zas chtěl. To chtělo víc rozumu, když jsem byla v záruce, tvůj čas vypršel.
Zas pro Tě uliju slz pár z přeplněného džbánu, snad večer než-li půjdu spát anebo možná k ránu. Pak ve snu překonám bariéru mlčení co stojí mezi náma a do ticha Ti zašeptám, že mám Tě pořád ráda.
Přelezu žebřík z minulosti a podívám se na zítřek, zbyly jen střípky po radosti, zmizela slůvka co jsi řekl. A tak se učím zase znova, jít dál a neotáčet hlavu, někdy to bývá lehká škola, někdy v tom pěkně plavu.
Říkali, že na předměstí, stojí krámek se štěstím, tak jsem tam hned běžela, že si kousek koupim. Byla to však pověra, co běžela náměstím, pro lidičky skoupý. Deset deka za kačku, k tomu jednu žvýkačku, kus cukrový vaty, běžte honem taky.
Pro Tebe báseň chtěla jsem psát, však strach mi brání a slova stojí, pro Tebe báseň chtěla jsem psát, neboj já vím, že už nebudu Tvojí.
Byl si mi vším jen malou chvilku, pomohl si mi nahoru, teď se však musím zas sama probrat a jíti zpátky k vrcholu. Budu loukou, budu mořem, budu kouskem naděje, Ty budeš mou motivací a srdce to ohřeje.
Tak si mě představ jako já Tebe stvořím si večer před spaním, tak si mě představ jako já Tebe, než přijde zase svítání.
Už je to dávno, vzpomínky na lásku jinou, zůstávaj uvnitř, nezahynou a na povrch se někdy vrací, když je člověk sám a nebo má splín, někdy jako slunce, někdy jako stín..s lehkostí srdce říct dosud neumím, proč právě on byl tenkrát tím milovaným mým..
Čeká nečekané, touží po sblížení..
Tak jako v trávě raní rosa, studila, když běhala v ní bosa, tak jako večer ranní snění, když přichází a on blízko není, tak jako ty smíšené pocity, cítím se když blízko nejsi Ty.
Zdál se mi včera krásný sen a zůstal ve mě uvězněn, škoda, že musel zase zmizet ráno, když už se všechno skutečné být zdálo.
Cítím ho v sobě pro Tebe buší, srdíčko moje se smutnou duší, tak prosím dej mu čas a nech mě si Ti projít samu, když už si musel odejít a ztratit se mi v davu