Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 161-180.
Slož ze vzpomínek skládanku a nebo o nás vylušti hádanku a na otázku proč najdi řešení, který to, že jsi pryč v blízkost promění.
Pošlapu mu jeho tělo a taky tvář a vlasy, to za to, že mě nechal trápit a vzpomínat na hezký časy.
Jsem Ti na blízku, i když jsi daleko, schovám se s Tebou večer do polštářů a probudím se až ráno do tmy za řekou a ze snů zbydou mi jen prázdné sklínky kalamářů.
Po ránu v koupelně, dobře už je, jen se občas zasteskne.
Zas pro pár hezkých okamžiků, zas pro pár doteků něhy, jsem jako voda v Atlantiku, co omývá pobřežní břehy a prázdno v duši zůstává, odchází a zas se vrácí, chvíli Tě mám a je mi krásně a pak se zase v mlze ztratíš, tak se Tě ptám, kdy se mi vrátíš..
Lásko tolik vzdálená, v srdci skrytá, schoulená, po měsíci po vánku, posílám Ti říkanku, aby se Ti krásně spalo, v dálce na mně vzpomínalo, na všechny naše chvilky krásné, s nimiž srdce není prázdné.
Dal si mi vzpomínku na celý život a na oplátku dostal si mou a teď jsou schované uvnitř našich srdcí a přicházejí s ránem i tmou.
Čas vánoční, purpura voní, nadešel dárků čas, jeden před druhým možná se skloní a zazní tichý hlas.
Jen jsem jednou chtěla jít spát dřív, ale venku vítr fučí a myšlenky trápí duši, melou se mi v hlavě. Tak si píšu pro zklidnění, za toho co se mnou není, píšu jeho slovy, až se znovu uvidíme, což však stěží předurčíme, možná mi to poví...
Včerejšek za zítřek vyměním a zítřek za včerejšek a v cokoliv se proměním jen pro tvé lásky kousek. Však marnost nad marnost mi svojí píseň zpívá, milovala jsem Tě a teď zas ráda má Tě jiná..
Zažeň vzpomínky do dáli, nech oheň plát a řeku téct, já sleduju Tě z povzdálí, v mysli mé budeš navždy kvést.
Protři si oči a umyj si tváře, to až to přijde zase a budeš hledat světlý chvilky v tom dnes zmařeným čase, bylo to hezký někdy taky a pak už jenom smutný, avšak pro život jsou i černý mraky potřebný a nutný.
Už neřeknu Ti ani kdybys chtěl, o čem sním a co je můj nejkrásnější sen, po čem za úsvitu toužím, čím se srdíčko mé souží. Co mě trápí, co mě rozesměje, jestli dokážu žít bez naděje. Už neřeknu Ti ani kdybys prosil, musíme jít dál, život pole zkosil.
Tak si tak namlouvám, co bych slyšet chtěla a co by mi moc pomohlo, slova Tvá kamsi uletěla, hůř dopadnout to nemohlo. Odešel jsi bez slov rozloučení, za ní do její náruče, zbývá jen doufat, že čas to změní a srdíčko to utluče.
Kdyby si věděl, jak je mi dobře, když jsi pryč a v dáli, kdyby si věděl, jak je mi dobře, bez vzpomínek na chvíle, když jsme se smáli. Když v dálce si, jen potají, vzpomenu si co děláš asi, když v dálce si, jen potají, vzpomenu si na ty hezký časy.
Srdíčko pláče i směje se zároveň, má láska k Tobě je jako pochodeň, ať už si zase zpátky a mám Tě vedle sebe bych na cestu Ti řekla ráda, však je to mnohem silnější, když chci víc než kamaráda..
Čím víc chci zapomenout tím víc na Tebe myslím a tím víc mi scházíš, umlčet lásku se nedaří a v srdci mě pořád hřeje, je těžké srdci vyhovět, když milovat si Tě přeje a s zimou příšlo předjaří.
Až konečně den poslední za hory zapadne, u řeky se l00 kameny si ruce podáme...
Veselá a dnes né smutná, těším se až se vrátíš, jak Tvá láska zas bude chutnat moc mi lásko moje schážíš, tak prosím všechny světa pány, ať už jsi lásko má brzy tady.
Všechny dárky už jsou rozdaný a chvíle štěstí máme za sebou, však myšlenky mé běží za Tebou a touhy berou sebou, tolik bych v té krásné chvíli chtěla být lásko s Tebou.