Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 241-260.
Prý smím Tě ráda míti dál šeptalo mi mé srdíčko, jen nesmím už Tě milovat a když tak jenom maličko.
Takový malý poblouznění, co bylo včera dneska není..
Jen takový malý zážitek všedního dne
Vzpomínkový listy nejsou vždycky čistý
Já vím, že to přejde a snad to bude brzy, smutek pryč odejde, za chvíle co teď mrzí a někdy příště zas řeknem si bez řádků, že život napsal nám nejhezčí pohádku.
Ukládám si Tě do vzpomínek a chci Tě ukrýt hluboko, ne jako klíčky od semínek a né taky jen tak na oko. Potřebuju Tě schovat co nejhloubš a nejníž, že jsem Tě milovala, nikdy se nedozvíš.
Proč nás velká dálka dělí, proč musí být každý sám a proč je mi stále smutno, když na Tebe vzpomínám, proč?
Dobíjíš mě, jak baterie a hřeješ jako horká láva, jsi slunce, které ve mně žije, paprsek s kterým ráno vstávám.
Celý život něco hledat, to je našim osudem, ale kdo to bude dělat, až mi tady nebudem? Tak Tě hledám, když jsem tady, dokud dýchám tento vzduch, chci být s Tebou dohromady a ztratit z Tvé lásky stud.
Hádaly se holky spolu, já chci vzhůru, já zas dolu, já chci lítat vysoko, já chci padat ke dnu, až nad nimi na oko, život zavřel bednu.
Srdce si postesklo, snad jenom na chvíli, možná ho zachrání jen křídla motýlí.
Touha po lásce sžírá srdce moje, váhám a potají přeju si být Tvoje, aby si na mě myslel večer, v poledne i ráno, aby mé srdíčko už nebylo samo, třeba by spolu nám mohlo být fajn, topím se v nejistotě, ráda Tě mám a nevím co Ty, kdo okupuje Tvé sny...
Tak na čas zase naposledy, neohlížej se nemá to cenu, jdi dál a setři slz si pár, ty nepomůžou Ti věru. Tak na čas zase naposledy a už se tím netrap víc, co bylo bylo, ať už jakékoliv, musíš jít světu vstříc.
Po dlouhé době nepřišlo nic co bylo kdysi a přijít by mělo možná, asi sem zapomněla na Tvé rysy a je to na mě poznat.
Čekám tu na Tebe lásko, ty stále nepřicházíš, snad jenom potají do snů mi vcházíš a ráno po Tobě zbývá prázno jen, tak prosím brzy přijď a splň mi lásky sen, ať srdce jiné přijde zas ke mě blíž, ať se zas někdo ptá: Lásko spíš?
Pohár změny a dalšího kroku, pro mě a pro Tebe místo zlatavého moku, pro mě, že zase půjdu dál a pro Tebe, aby Tvůj život za to stál. Nehledej mě, nejsem tady, nechci slyšet Tvoje rady, srdíčko mé už Tvoje není, musí přijít zapomnění.
Dám pilotovi dvacku do kaslíku, aby mě vrátil zpátky k okamžiku, s Tebou. Dám pilotovi dvacku do kaslíku, pak přečtu si zas kousky hříchu a vzpomínky, co hřejou.
Tolik věcí se změnilo, když jsi tady nebyl, tolik věcí se změnilo, co Ti teď mám říct nevím.
Jdu dál a neohlížím se dozadu, přes kaluže, louky a zahradu. Čas nadešel jít dál, jen hloupý by tu stál a čekal, že se vrátí, co je pryč, co zmizelo, jak kvítí u silnic.
Jen pár vzpomínek mi ještě zbývá a fotek pár, ze kterých se hlava Tvoje dívá a pak už jen prázdno v duši a srdce plné citu, vzpomínky na chvíle blahobytu.
Chci býti silná, utři mi slzy, to Tys mi způsobil trápení, ptám se proč tak brzy a z čeho pramení to Tvoje vzpomínání na bývalou lásku, teď když jsem v Tobě našla touhy svoje a z duše zmizel stín, ptám se proč odcházíš a zbývá zas jen splín.