Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 221-240.
Prázdno na duši i venku, prázdno uvnitř mě tak nějak v celku, prázdno a duše steskem pláče, že nevzniklo nic a přesto srdce skáče netrpělivě do skoku. Prázdno, tak nějak krok od kroku.
Kreslím si lásko potají, barvami co vše říkají, na zeď a na zem, na papír, že do Tebe jsem blázen a že se v Tobě utápím.
Těžké to bylo překonat až sem, mysli si co chceš, třeba že byl to sen. Nic nezmění se mezi náma, i když budeš sám a já sama. V touze vzpomínek zůstane napořád, malý plamínek u srdce nás hřát.
Půjč mi své srdce do mé dlaně, chci si ho jenom pohladit, nechci se tvářit ustaraně a nechat to tak jenom být. Půjč mi své srdce do mé dlaně, jen na chvilku ho pochovám a do rána Tě budu šeptat, že Tě moc ráda lásko mám.
Prý co nás nezabije, to nás posílí a když né hned, tak jistě za chvíli.
Za vodou stokrát delší než je řeka a kilometrů tisíce, já na Tě moje lásko čekám, v noci za svitu měsíce.
Drž ještě chvíli mojí dlaň a dívej se mi do očí, řekni mi ještě rád Tě mám a že dneškem svět nekončí. Polib má ústa naposled, dotkni se tajných přání, tahle noc bude naše chceš a skončí za svítání.
Zkoušel si někdy vyprat duši na bavlnu, či na vlnu, zkoušel si někdy vyprat duši a smazat z ní zas všechnu tmu? Zkoušel si někdy vyprat duši, vím, že to nejde, ale co kdyby, skrvna stejná jak na ubrusu a v srdci jenom pochyby.
Splň mi lásko mé představy, jak Tě mít, nejde mi do hlavy. Kamarád a možná trochu víc, pomoz mi má lásko, jak to říct.
Ptám se Tě ptám srdce moje, kdy už skončí to trápení Tvoje, kdy zapomeneš a nebudeš vzpomínat více, kdy zas jen úsměvem budou zářit Tvé líce a kolik vody musí ještě protýct, než budeš schopné sbohem zklamání říct?
Nečekám a nechci už od Tebe nic, jen na chvíli odejít od Tebe pryč, nevídat Tě, neslýchat a nic o Tobě nevědět, srdci svému pro útěchu cokoliv pak povědět. Nečekám a nechci už Tě více vídat, do očí každé ráno se Ti muset dívat a stěží poté zapomínat.
Chceš zahraju Ti symfonii, pak poznáš lásko jestli žiji, budu Ti hrát noc celou. Chceš zahraju Ti jako cvrček, zpívat Ti píseň bude krček, že chtěla bych být s Tebou.
Tisíkrát v dlani zmačkej včera, to, abych lásko nebrečela, že už Tě nemám u sebe. Tisíckrát v dlani zmačkej včera, to, abych lásko nebrečela, že jsme daleko od sebe.
Nalož do vlaku harampádí,všechno,co jsme kdy měli rádi a pošli to pryč daleko.Nalož do vlaku harampádí,ať nás minulost nenavádí,prožít zas lásku prokletou.A pevně se drž hlavně madla,zas bude dobře uvidíš,minulost včera právě padla,vlakemČ.5jela pryč
Naplň mě láskou po okraj, tak jako džbánek medem, pevně mě drž a taky braň, jen spolu všechno svedem. Naplň mě láskou dám Ti svou, tak jako růže poupátku, naplň mě láskou dám Ti svou a večer přečtu pohádku.
Je to pořád dokola, pere se to ve mně, láska jako potvora, drží se mě pevně. A setřást jí nemůžu, i když bych moc chtěla, schovat navždy pod blůzu, smýt jí z mého těla. Snad to časem dokážu ubráním se tomu, ráda mít si zakážu, nespadnu už dolu.
Možná sis myslel, že mě předěláš nebo o kousek mě změníš, stěží s tím lásko něco naděláš, co bylo včera dnes už není. Zas budou kytky kvést, zelenat se tráva a ptákům bude do zpěvu, nechme čas plynout, já mám Tě ráda a toužím po Tvém úsměvu.
Snad jen pro těch pár okamžiků, zbylo teď spousta otazníků a duše pláče steskem, po tom všem našem hezkém.
pro Karla Svobodu
Čtu pohádku Ti před spaním, posloucháš, ale nevnímáš, pocitů smutku, se možná nezbavím, že s jinou doma usínáš. Já chtěla bych Tě zase moc, pohladit, obejmout, ty starý rány zahladit láskou Tvou nádhernou.