Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 261-280.
Tam do dálky za Tebou, letí slova moje, tam do dálky za tebou, přeju si být Tvoje.
Pár slov letmých a zmatených, jak herci nezkušení, já vím, musím se smířit s tím, že co bylo už není.
Měla jsem Tě, docela blízko a plnou hlavu, nenapadlo mě, že mi tak brzy řekneš sbohem, jedno tělo, jedna duše, Ty povahou bohém, teď mi zbývá jen pár smutků, jen pár hezkých vzpomínek, Ty za chvíli odejdeš mi, zbyde další kamínek.
Tvůj pohled z očí do očí, co se mnou dělá divy, Tvá blízkost co uvnitř mě vyvolává mrazení, to všechno a ještě mnohem víc mi teď chybí, když jsi pryč a zbývá jenom snění.
Štěstíčko moje, chci být jen Tvoje, láska i naděje, teplo co ohřeje, něha co pohladí, srdce co poradí, štěstíčko moje milovaný.
Možná jsem Tě měla a možná jsem se Tě vzdala,dřív sem Tě míti mohla,teď jiná mi Tě vzala,já nechci už se miláčku trápit a jen na prázno toužit,mám Tě ráda,uvnitř srdíčka,ale teď chceš s jinou žít a já nechci zůstat sama jak kapička a o Tobě jen snít.
Každý nám radí a my radíme každému, jak se zachovat, když trápení stane se jemu, avšak když na nás to sedne, bývá to těžký, vyrovnat se s tím, že odešly chvíle hezký. Však musíme sílu mít a dál jít, život neprotrápit - žít.
Překonat bývá to těžký, však sílu najít musíme, jednou vše máme a jednou vše ztrácíme. Však není čas se zastavit a dlouho pro lásku plakat, je třeba cíle nastavit a na životě makat. Běž si, držet Tě nebudu, jdu dál bez Tebe, vstříc svýmu osudu.
Potřebujem čas řekli jsme si oba, Tebe provázejí vzpomínky na minulou lásku a mě se zdá že hopem jsme to vzali, tak teď tu stojím s tváří strnulou a nechci Tě zcela ztratit v dáli.
Až den se s nocí sejde a měsíc nebem propluje nesměle, na Tebe lásko vzpomenu si, stále Tě kousek ve mě je.. Jsou to však jen mé sny a přání vždyť vím, že nemůžu chtít více, polibek tajně posílám Ti a dál se koukám do měsíce..
Mít tu moc a vrátit Tě zpátky, myšlenkama Tě přitáhnout a už Tě nikdy nepustit do dálky, teď však nejde dělat nic, jen dny prázdný na šňůrku navlíkat jak korálky..
Zas tisíc otázek honí se mi v hlavě, běžela bych a utrhla je všechny najednou nejraději, nevím, zda to však půjde zvládnout hravě a zda neutopím se v beznaději.
Kdybys byl mým a já Tvojí byla, kdybych vedle Tebe večer mohla usínat, stěží by nás nějaká vzdálenost rozdělila, takhle mi zbývá jen vzpomínat.
Dávat i brát ve stejnou dobu, milovat a mít rád a najít shodu, neptat se proč a dopředu jít a hlavně kus štěstí v životě mít.
Vzpomínky se zas zakutálely za Tebou, má duše je jich plná, díky, že mohla jsem být Tvou, byla to krásná doba.
Pár doteků na mém těle, jak to, že to může být najednou zas tak hezký a že ty hezký pocity, co vyvolaly chvění, mi chybí stejně jako Ty a já zas toužím po sblížení.
Scházíš mi najednou a já nevím, kde se to vzalo, odkud to přišlo a co se stalo, že mezi námi náhle je cosi, něco se klube, možná rodí, nechci to zahnat, jen chci být Tvojí kapičkou rosy.
Dolej mi držánek borůvkama, měla jsem ráda Tě a teď jsem sama, dolek mi džbánek medem zas, ať rány moje zhojí čas.
Smutek k mojí duši zase našel klíč, skrývám srdce před ním, i když je to kýč. Věřím v Tebe lásko, piju ze Tvých úst, byl jsi tu jen na skok, zbyl mi jenom půst.
Tluče, tluče, tluče, tluče, stále jenom pro Tebe, ukrývám ho ve své ruce a shovávám za sebe. Až zas jednou přijdeš k nám, celé Ti ho lásko dám.