Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Ať je venku zima, mráz či sněhová vánice, s láskou nám jde všechno snáz, není třeba čepice. Ať je venku horko, žár či dešťová bouře, když tvoříme spolu pár, je nám pořád dobře.
Vlak jede ze stanice, píská, vzdálená chvíle nebo blízká, mizí a běží do dáli. Průvodčí mává, ať už fičí, srdce mé steskem pláče, křičí.. Vím lásko, musíš teďka jít, nezbývá než o nás dvou snít..
Pár dní ještě bez pohledů Tvých očí, pár dní ještě bez Tvých úsměvů, těším se, jak nejvíc můžu, tak jak to nejvíc dovedu.
Říkali, že naděje poslední až umírá, říkali, že naděje pro každého dost bývá, říkali, že naděje, na každého zbyde, tak přeju si, ať ta má, nezahyne.
Mačkáš mě, jak list z kalendáře, co skončil službu v neděli, zmitám se, jak to zákon káže a končím ve Tvé posteli.
Jak strom štíhlý, co podél skal se pne, jak řeka dlouhá, co smutně teče, já čekám lásko až se něco hne a čas se nenapravitelně vleče.Jak zima dlouhá, co plyne nad krajem,jak jaro na které se každý těší, já čekám lásko, co že nastane a srdce steskem brečí.
Vzpomínky schovám si do květináče, zasadím své srdce ať si pláče a zaliju ho kapkou vody. Přisadím k němu kousek lásky, bez soucitu a bez nadsázky a budu doufat v lepší doby.
Namaluj lásku na zeď tužkou a nebo třeba tuží, já chci být s Tebou, Ty buď se mnou, mé tělo Tvoje vzpruží.
Daleko i blízko, vysoko i nízko, jsi..
Když rosa ranní chladí nohy, když kolem voní slámy stohy, když den vychází z podmraků, lítám na modrém oblaku.
Stačí mi lásko celkem málo, když usměješ se na mě ráno, Tvůj pohled z očí do očí, vše hezké ve mně roztočí.
Večírek pro dva hlasy, Ty, já a starý dobrý časy
Jsou věci smutný s kterými nic nenaděláš, pak taky nutný, který nezměníš, dnes už je to jedno, hlavu si s tím nelam, pravda byla jedna a jen Ty jí víš.
Toulám se chladivým večerem, za souzvuku sněhových vloček, upíjím čaj ze staré konvice a hlavou se mi honí tisíc věcí, přijď prosím miláčku - už brzy.
Poprvé sama v metropoli, září tu světla, svítí domy, hvězdy objímaj temné nebe, chybí mi tu jen kousek Tebe.
Jestli jsme se měli znovu potkat, tak jsme se neměli minout..
Upletla jsem si pomlázku, pocit přes pocit, druhý, třetí, jako vzpomínku na lásku, chvíli touhy, co neuletí.
Vítr fouká, vlny vanou, Ty jsi tam a já jsem stranou. Slunce svítí, čas nám běží, od přístavu na pobřeží.
Scházíš mi miláčku, je to tak zvláštní viď, měla jsem všechno, náhle zas nemám klid. Scházíš mi miláčku, tolik moc chci Tě mít, přijď prosím ke mně už a navleč jehle niť.