Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 181-200.
Co je láska, když tu nejsi, jen volání prázdné do tmy, miláčku můj kde jsi? Proč se neozýváš a proč se nevracíš, proč jen v mých snech ke mně se obracíš, jen já vím jak mi je ač někdy sama poznávám se stěží, city nezastavím, za Tebou dál běží..
Kus radosti pro všechny a co nejmíň smutku, pláče, ať naše dušička taky občas veselím si skáče.
Rány se hojí, já vím chce to čásek, abys zas opustil můj srdcový plácek a jiná láska vstoupit mohla, která by k smíchu zas pomohla.
Chvíli jsem si myslela, že si někdo jiný, krásně jsem Tě viděla přes obroučku brýlí, teď však koukám za střízliva, co jsi vlastně zač, nemá pro Tě miláčku smysl ronit pláč.
Pro pár hezkých chvil a fůru okamžiků, stojí za to žít i se spoustou otazníků.
Zkuste jí najít, po lávce projít a přenést se přes nezdary a zrady, stojí to za to, i když to bolí, dát to zas s někým dohromady.
Natrhala jsem kopretiny a dala si je do vázy, byly pro moje srdce smutné, ať už mu nikdy nescházíš. Natrhala jsem petrklíče a dala Ti si je na stolek, jsou pro mé srdce, když je smutné a bys mu lásko zase řekl.
Sundej mi prosím z víček pel a chvíli ještě se na mě směj, ať mám na Tebe vzpomínku, sundej mi prosím z víček pel a více už mě nečekej, nebyl si mi dán do vínku.
Kdyby všechno bylo tak lehký jak se zdá, tak jako třeba po dni pokaždé přijde tma, tak jako třeba po vteřinách minuty utíkají pravidelně, byla bych v nejšťastnější v Tobě a Ty ve mně...
Přícházíš a mizíš zas, neohřeješ si ruce, paty a já se po tisící ptám, proč zrovna já a proč zrovna Ty?
Až zase někdy vzlétnu vzhůru, až zase někdy podívám se nahoru se srdcem plným lásky, tak splním si snů fůru a políbím Ti vlásky...
Já ptám se větru, měsíce i slunce, zkouším to i u deště a sněhu, jak pak se moje lásko máš, stěží teď více svedu. Vzpomínám na Tě každičký den, čekám kdy napíšeš aspoň dva řádky, v srdci mi zůstal ukryt náš sen, já chtěla bych Tě zpátky.
Uteklo to jako voda, vloni jsem bez Tebe nedokázala žít, však nepřišla nám šťastná náhoda a nenavlékli jsme niť. Teď s jinou spojíš život svůj, nechť šťastný je a krásný a láska ve Tvém srdíčku Ti nenatropí vrásky.
Zas daruji Ti vzpomínku, na památku a do vínku, zas daruji Ti vzpomínku, pro sluncem lesklé dny. Aby, až někdy budeš sám a nevyjde Ti žádný plán, vzpomněl si jak si plápolal, pro naše sladké sny.
Omluvte mi ty mé "sny hloupý", co se většiny z Vás dotkly, já vím, že sny jsou především krásné, ale když nejdou splnit, jsou jen výkřiky do tmy. Tak ať se Vaše sny plní a lásky neodchází, srdíčko hodně bolí, když láska schází.
Tak ještě 48 hodin a pak tři dlouhý měsíce čekání a zároveň snahy o zapomnění, vím, že pozdě je Tě milovat, ale stěží to teď změním.
Jak kytka bez vody, jak květy bez vůně, jak nebe bez sluníčka, tak cítím já se bez Tebe a zmenšuju se jak svíčka, jen Tvůj hlas a Tvoje blízkost to spraví, já přeju si Tě lásko tady..
Znám Tě již delší dobu, nikdy jsme nebyli tak sami spolu, tak blízko všemu a zároveň si tak vzdálení, něco mě šimrá u srdíčka a možná je to znamení, že zase miluju, ač nevím co Ty, že zase budu mít barevný sny.
Nechte mi čas zahojit rány, nechte mi čas uhladit šrámy, zas šťastná budu a veselá, smutnit jsem v plánu neměla.
Někdy by člověk všecko dal, kdyby mohl nezměnitelné změnit, však ani zlato za drahokam, nedá se vždycky směnit.