Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 141-160.
Píšu Ti písmenka na horkou pleť, chtěla bych s Tebou být napořád - teď.
Ne nelituju, že jsi tu byl, že byl jsi mi na blízku, když měla jsem splín a když mi bylo do smíchu, že spolu sdílely jsme krásný okamžiky, jen trochu vzpomínám a mrzí mě že odešel jsi mi Ty.
Někdy si namlouváme hodně věcí, jsem v klidu, v pohodě, vedeme řeči, však uvnitř duše nám i smutno bývá, to když se láska na nás skrz prsty dívá.
Smutek se do duše vkrádá, odcházíš a já šeptala bych jak moc mám Tě ráda, však nepatří mi srdce Tvoje a jiná bude Ti mávat vstoje.
Srdce se zbláznilo, všechno se otupilo ve mě, netoužím po ničem, než obejmout Tě pevně, do očí se Ti dívat, celičkýho Tě líbat, však to bys nesměl odcházet a v jiné lásku nacházet..
Jednou máme vše a příště nic, cosi přichází a zároveň mizí, včera jsme pospolu dneska si cizí, však srdíčko by zas milovati chtělo se vší tou krásou, radostí, něhou, být zase pro někoho hlavní tah, jen překonat strach z lásky a znovu milovat.
Mezi pískem, mezi mraky, svědkem bylo moře taky..
Láska vzdálená, hudba bez jména, srdce pláč a Ty v dálce kilometrů tisíc, na nic se nezeptáš.
Jeden malej čertovskej veršík, pro anděly a mikuláše, pro miminko, co doma pláče, pro všecky, hodný i zlobivý lidi - snad se Vám bude aspoň trošku líbit.
Občas odbočíš na špatné cestě, zahneš doleva, přec chtěl si rovně jít a nakonec skončíš v jiném městě o kterém možná, neměl´s ani snít.Já přeju Ti tu rovnováhu, až se zas vzbudíš zítra k ránu, ráda už Tě mám napořád, však jen si o tom dávám zdát.
Ty jsi můj vláček, Ty jsi má pevnina, Ty jsi mé moře, všechno co začíná, Ty jsi má louka, Ty jsi můj květ, čmelák na louce plný máků, Ty jsi má duha, barevnej svět, ta cesta hezká ku oblakům.
Z pocitů pár, co zbyly na mém srdci, postavím vor a popluju do dáli. Vím, dá to práce mnoho a třeba to slunce podpálí, přesto popluju dál, když život si to tak přál a dal nám tu šanci, mít na chvíli kus štěstí v ranci a nebýt každý sám.
Mísí se ve mě všechny pocity a zmatek ve mně způsobil si Ty, včera mě líbáš, včera mě hladíš a dneska v sobě těžký boj svádíš, nemiluj dál mě už, nemá to cenu, neměj mě ani trochu rád, nechci už lásku Tvou, já hledám něhu, s citem co trvá napořád.
Svěřil se mi jeden kamarád, spíš naznačil mi ve zkratkách, nebylo těžký pochopit, kam zašel jeho blahobyt a věčně bezstarostná tvář.Teď slzy z tváře stírá jako malý kluk a udělal by všechno jinak, však pozdě po bitvě natahovat luk a roztahovat širák.
Potají odcházíš i vcházíš, potají ztrácíš se ve mě, udržet city nejde mi pevně a utíkají za Tebou, občas vzpomínky zahřejou, když daleko jsi a zbývá hodin pár do shledání a těžko říct, co přijde se svítáním.
Nechoď a jdi už pryč, nemám sílu poslouchat Tvá slova, nechoď a jdi už pryč a nevracej se znova, věřila jsem Ti a upíjela z poháru lásky s Tebou, teď prázné vzpomínky jen na Tebe mě zebou, přijď až vyřešíš si minulost, mám toho lásko právě dost.
Posílám Ti miláčku na malým snovým obláčku polibky a obětí s přáním ať k Tobě doletí.
City se na tisíc kousků rozsypaly a ze zbytků myšlenky si cosi poskládaly, scházíš mi a přeju si tě tady, však nemůžem se mít, být spolu dohromady.
Kdybys byl můj a já Tvojí byla
Kdyby včera bylo dnes a dneska bylo včera, kdybych teď smála se, včera se rozbrečela a zítra zase pro změnu, hledala jsem obměnu, změnit už se to nedá, nezbývá než jen hledat.
Komentář neurazí, jen občas na zem srazí a vezme z křídel sílu a chuť psát, tak mi promiňte, musím dál zas se dát.